idk

Diverse feelings

30. september 2017 at 19:20 | Nauesin
To si tak kráčím po ulici, sleduju kolemjdoucí stvoření, která si mě samozřejmě nevšímají, protože jsou buďto zahleděna do svých mobilů nebo do sebe. Pohled se mi zastaví na lidské bytosti, která je ve všech případech diametrálně odlišná od osoby mé.

Řekněme, že támhle přede mnou kráčí vysoká, štíhlá blondýna. V ruce nese mobil, pravděpodobně nějaký velmi drahý. IPhone nebo co je právě teď v módě. Kráčí si to v rudě červených lesklých botách na vysokých podpatcích. Na sobě má pověšen pár stejně "štíhlých" šatů, které podkreslují, co by mnozí nazvali ideální postavou. Mírně se naklání doprava, to protože její kabelka je pro její křehkou paži až nechutně narvaná všemožnými přípravky pro dobu, kdy bude přinucena vyjít ven. Protože bez nich by se na veřejnosti ukázat nemohla. Obsah kabelky bych odhadovala spíše na Pervol, ale protože nežijeme v reklamě, budeme předpokládat drogeristické zboží. V druhé ruce drží kelímek kávy ze Starbucks, pravděpodobně nějaké latté. A já si nemůžu pomoct a ptát se, jak to všechno zvládá a jak je možné, že se ještě nerozpadla na kousky. Nebo jak v těch podpatcích ještě našlapuje oběma nohama. Záhada.

Vezmeme si jiný příklad. Jedu v autobuse, to protože neřídím auto své vlastní. Naproti mně sedí překrásné stvoření. Černovláska, na hlavě velký černý klobouk, doplněn elegantní bílou blůzou, přiléhavou sukní z jednoho kusu látky, punčocháče na nohách, její boty by jí záviděl leckterý hipster. Vystoupí na stejné zastávce, jako já a nemůžu si pomoct a nevšimnout si, že ze své tašky přes rameno vytahuje krabičku rakoviny a zapalovač za 10 korun. Můj zájem náhle opadne.

Do třetice všeho dobrého- nacházíme se, opět, v hromadné dopravdě. Aby to nebylo tak jednotvárné, řekněme tentokrát, že sedím v tramvaji jedoucí do centra města. Je pátek večer a stmívá se. Sedím za dvojicí kamarádek a přeslechnu jejich konverzaci. Nadšeně hovoří o setkání s kamarády v nedalekém podniku, jako by to měla být párty roku. Jsou tak hlasité, že támhle polohluchého dědu určitě musely probudit ze spánku. Navzájem si líčí procedůru, kterou prošly před odchodem z domu. Jak dlouho jim trvalo vybrat si oblečení, jak dloho strávily žehlením a kulmováním vlasů a s kolika kluky si domluvily rande a kolik si tak tipují, že po nich vyjede a jaké je nejlepší místo na něco, co už neslyším, protože si pouštím hudbu do sluchátek.

(Jak krásně ironický obrázek. I love it.)

"Don't judge a book by its cover. You know my name, not my story" yeah yeah yeah to je sice moc krásné rčení nebo co, ale... Lidé si neumí pomoct. Jakoby byli předurčení k tomu, aby porovnávali ostatní lidi se sebou. A když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. V průběhu života se setkáváte s různými lidmi, některé si zamilujete, stanou se z nich vaši přátelé, partneři. O ostatní se buďto nestaráte, tak nějak je tolerujete, nebo s nimi nechcete mít vůbec nic společného a jejich společnost vám leze na nervy. A to je naprosto v pořádku. Samozřejmě nejsem zastáncem pomluv, to vůbec. Suďte si lidi jak chcete, ale když už vám někdo není sympatický, buďto je ignorujte a prostě je nechte být, oni stejně nemají rádi vás, nebo jim to řekněte narovinu, ale pokud možno hezky a oni se s vámi pravděpodobně shodnou.

Tohle byla ale jen malá odbočka, protože mě ta myšlenka napadla, ale není hlavní myšlenkou. Z toho, co jsem napsala výše, jste si asi zvládli udělat obrázek o mé osobě a o tom, s jakými lidmi já nejsem moc za dobře, oni se mnou taky ne a nebo jakými lidmi "opovrhuji*," protože nesouhlasím s jejími styly života. O čem jsem ale chtěla mluvit, je fakt, že k těmto lidem mám osobně zvláštní vztah. Abych to vysvětlila - nesouhlasím s nimi, asi bych si s nimi neměla o čem promluvit, tak nějak mi "nejsou po chuti," ale v žádném případě bych proti nim neučinila kroky. jsem zastáncem varianty "nechat je být". Na druhou stranu, nějaká část mě si nedokáže pomoct a zároveň je taky obdivovat. A to je to, co osobně nechápu. Je to žárlivost? Chtěla bych být jako oni? Řekněme populární, hezká, umět se odvázat, mít kamarády, trochu víc "wild" život? Možná. jedna část mě říká ano a druhá nesouhlasí. A nedokážou se dohodnout. Proč bych se měla od základů změnit, jen proto, protože jsou takoví ostatní? You see, jako každý normální člověk chápu, že jsou na světě lidé a že jich je víc, než by bylo třeba a že "jsme každý jiný" a že "v tom je ta sranda, protože kdybychom byli všichni stejní, byla by to nuda," a že tohle všechno je v pořádku a tak...

*uberte asi tak 70% ze síly slova opovrhovat

Jen mě napadlo, máte někdo podobné myšlenky? Chtěli byste se někdy od základů změnit? Povahově? Vzhledově? Změnit svůj život? Kde byste se vydali jinou cestou? Jak byste změnili svou minulost? A pokud jste se sebou spokojení, jak to děláte?

Woa.

28. august 2017 at 12:33 | Nauesin
Moc ráda bych teď napsala kvalitní článek, ale na to teď nejsem v tom správném rozpoložení :D Moje momentální rozpoložení je fangirl-related. Because I just can't. Dokoukala jsem první sérii PSycho-pass. As usually, I like to be very late on trends, so. A trvalo mi to 3 dny. Cool.
Tak nějak jsem byla ovlivněna některými blogerkami, ony možná ví :D Každopádně... Už je to dlouho, co jsem vůbec nějaké anime viděla a ještě dýl, co mě nějaké anime tak rychle vtáhlo do děje. Po zhlédnutí si nemůžu pomoct, ale nutí mě to říkat si, proč jsem tehdy před těmi lety, když to vycházelo a já viděla asi tři díly, nepokračovala v koukání. Nejspíš jsem nebyla v náladě na anime tohoto druhu, kdo ví. Možná jsem byla příliš blbá na to, než abych ho docenila.
Co se týče Psycho-pass, asi jsem pořád moc mladá, nedospělá, nevím, na to, abych ho pořádně chápala, protože mi dělalo problém pobrat všechny Makishimovy citace filozofů a autorů (a to jsem ve valné většině znala zmiňovaná jména nebo díla), ale to mohlo být zapříčiněno taktéž angličtinou, ono se to těžko vnímá o.o IDK.
Docela mě překvapuje, že na anime-planet nemají anime žánrově zařazeno do "psychological", protože já bych ho tam určitě zařadila. Možná to není až tak úplně vidno, ale pokud člověk ději jen nepřihlíží, ale taky o tom vážně přemýšlí, dává to mozku docela dost zabrat. Hlavně, když o tom přemýšlíte ve větším měřítku. Když si uvědomíte, že to není jen tamní anime svět. Když si uvědomíte, že tohle by mohla být lidská budoucnost. Když si to celé převedete na nynější svět... No, docela vás to nutí vymýšlet různé konspirační teorie. Nebo to jsem jen já? Pochybuju.
Určitě se v blízké době podívám na druhou řadu a možná i film. Pokud mi teda někdo dokáže říct, zda je ten film stejně kvalitní, jako anime :D

Pokud máte svoje připomínky, prosím dolů do komentářů, ráda bych slyšela názory na Psycho-pass (prosím bez spoilerů druhé série) :) Já se jdu zatím uklidnit a dělat něco produktivního nebo tak (haha)
(Also holy shit, takový krásný sync s hudbou. Nemůžu od toho odtrhnout oči.)

101 random facts about me

27. august 2017 at 11:34 | Nauesin
aneb to, co nikoho nezajímá, ale mě to přišlo jako dobrý nápad :)

  1. Jsem žena, ale nejsem typicky ženská
  2. Málo kdy nosím make-up
  3. Musím si na pomoc volat mamku, když chci namalovat linky
  4. Jsem Střelec
  5. Jsem nehorázně tvrdohlavá
  6. Studovala jsem na gymnáziu (how boring)
  7. Anglicky umím snad líp, než česky
  8. Mám ráda němčinu
  9. Oproti tomu nemám v lásce oblíbené jazyky jako španělština nebo francouzština
  10. Půl roku jsem chodila do kroužku francouzštiny, teď už nevím absolutně nic
  11. Kdysi jsem se učila japonsky
  12. Ano a bylo to, protože jsem weeb.
  13. Raději se dívám na anime, než abych si četla mangu
  14. Pořád by mě zajímalo, kam zaškatulkovat moji sexualitu
  15. Jsem nehorázně líný člověk
  16. Prokrastinuju většinu svého života
  17. Introvert
  18. Nemám moc kamarádů
  19. Užívám si čas, kdy jsem sama
  20. Byla jsem 3 roky ve vztahu na dálku
  21. Mám divnou obsesi, co se vonných svíček a tyčinek týče
  22. Mám doma 5 zapalovačů
  23. A to nekouřím
  24. Když už jsme u toho, nikdy jsem cigaretu ani nedržela
  25. Nikdy jsem neměla ani lehkou drogu
  26. Nemám ráda pivo
  27. Cidery a míchané nápoje, to je ovšem něco jiného
  28. Můj šatník se skládá ve většině z černé barvy
  29. Nemám ráda sukně, přesto vlastním asi 4
  30. Nejradši chodím v tričku a legínách
  31. Kdysi jsem se chtěla oblíkat do visual kei nebo pastel goth
  32. Nejoblíbenější žánr hudby- metal.
  33. Před lety jsem se učila na klavír, vrchol mého umění byla travička zelená
  34. U ničeho nevydržím dlouho. Spousta aktivit mě po čase přestane bavit
  35. Občas hraju hry
  36. Někdy mě chytne docela slušný rage :D
  37. Nesnáším termín "gamer girl"
  38. Jsem závislá na Overwatchi
  39. když už jsme u závislostí - Moje snídaně je kafe.
  40. Když ráno vstanu, tak půlhodinu nemluvím, pouze vydávám zvuky
  41. Fakt, který mého přítele dohání k šílenství- nedokážu spát blízko někoho
  42. Chubby.
  43. Asi dvakrát ve svém životě jsem držela dietu, ale přešlo mě to.
  44. For Body Positivity :)
  45. Celý den strávím posloucháním písniček na youtube
  46. Ráda sleduju Youtubery
  47. Nejoblíbenější žánr filmů - horor.
  48. Bojím se tmy
  49. Ráda se potápím
  50. Chtěla bych v životě cestovat a dosat se do Japonska
  51. Nemám ráda sport
  52. Jediný sport, který akceptuju, je Badminton.
  53. Kdysi jsem byla velký knihomol, ale s příchodem her mě to přešlo, bohužel
  54. Nějak jsem si vypěstovala odpor vůči všemu, co je nějakým způsobem moderní
  55. Ráda si počkám pár měsíců, než kurentní trend přestane být aktuálním a pak můžu být jeho součástí (jako například populární anime sezóny nebo tak)
  56. A ne, nejsem hipster.
  57. Nemám ráda MEME
  58. Rozdávám ty nejlepší rady *velký nápis "sarkasmus"*
  59. Občas maluju, ale to jste si mohli všimnout
  60. Mám spoustu fandomů
  61. Viděla jsem hodně seriálů, ale málo který jsem dokoukala
  62. Nejoblíbenější anime pro mě stále zůstává One Piece, ten bude vždy moje srdcovka, jako pro některé Naruto
  63. Jako malá jsem se dívala na Pokémony, vstávala v sobotu v 6 ráno abych se na ně mohla dívat :D
  64. Mám ráda vše, co se psychologie týče
  65. Jsem dobrý posluchač
  66. Sama toho ale moc nenamluvím
  67. Socially awkward
  68. Sbírám Turistické známky, už jich mám víc než 50
  69. V minulosti jsem psala hodně povídek, všechny jsem ale ztratila s kolapsem mého počítače
  70. Ráda si fotím selfíčka, která ale pak stejně smažu, nebo nikam nepostnu
  71. Mám velkou sbírku náhrdelníků, je to má slabost
  72. A trička.
  73. Za ta léta, co jsem na světě, se mi Vánoce a jiné svátky zhnusili, teď je nějak už neprožívám
  74. Vždy jsem se kamarádila se staršími lidmi
  75. Sebekriticky uznám, že jsem mentálně vyspělejší
  76. Ačkoliv mám ráda horory, hororové hry bych nehrála.
  77. Cozy weather <3
  78. Nemusím léto a celkově vedra.
  79. Nejlíp se cítím na podzim
  80. Mám ráda teplé barvy
  81. Už několikátým rokem si barvím vlasy na červeno, protože moje hnědá barva je strašná
  82. Už si sebe ani nedokážu představit s hnědýma vlasama
  83. Perv.
  84. Pořád se ráda dívám na animáky
  85. Support LGBTQ
  86. Pořád se u mění to, kým chci být. (Přeberte si to, jak chcete)
  87. Miluju kočky a pravděpodobně se ze mě stane Crazy cat lady
  88. Nemusím děti.
  89. Nechci mít děti (což nevím, jak dopadne)
  90. Chtěla bych pořídit gekončíka
  91. Jsem ten typ člověka, který nenapíše první, protože se bojí, že bude otravovat
  92. Nepamatuju si své sny
  93. Nejím rajčata
  94. Co nesnáším je sebepodceňování
  95. Snažím se být lepším člověkem, ale nedaří se mi.
  96. Moje sebevědomí dosahuje teplot bodu mrazu
  97. Nejraději bych podporovala všechny, i kdyby mě to mělo zničit
  98. Vyhýbám se konfliktům
  99. Neumím mluvit před více než 2 lidmi.
  100. Mám problémy spát
  101. Nějakým způsobem jsem tohle dopsala na jedno sezení. Pořád si myslím, že by toho mohlo být mnohem víc.


Overwatching

25. august 2017 at 12:25 | Nauesin
Když už tedy Saku přišla s tím, že ráda o hrách čte, proč něco na čtení nesepsat, že :) Není to teda knížka, bohužel jen žvatlání o hře, ale snad se to počítat taky bude :D Článek už delší dobu přechovávám v paměti, ale tak nějak pořád nevím, do jaké míry si mám odstrašit svých pár čtenářů. Je vcelku těžké vysvětlovat hru, o které toho víte hodně a vyznáte se v herních termínech, někomu, kdo se v tomto neorientuje vůbec nebo velmi minimálně. (Kterýžto fakt ze mě udělal drkotající osobu neznalou českého jazyka, když jsem se snažila vzpomenout, jak se česky překládá healer nebo dungeon své rodné matce.)

Budu se snažit, kdyžtak hodím vysvětlení do závorek nebo vymyslím nějakou legendu, pro někoho naprosto stupidní, pro někoho to bude vysvětlení španělské vesnice. Okay, let's do this~

Day Dreamer, Night Thinker

26. july 2017 at 17:57 | Nauesin
No rest for the wicked, eh?
Je to zvláštní, je to děsivé a je to otravné. Někdy, když jdu spát, cítím se unavená, lehnu si do postele a můj mozek začne pracovat na 150%, tak, jak jsem se vždycky modlila, aby pracoval během matiky. Začne si povídat sám se sebou, začne si zpívat písničky, které mu zrovna vlezou na hlavu, začne si vymýšlet scénáře, začne zkrátka hodně přemýšlet. O všem. Not many happy thoughts. Po hodině nemožnosti usnout na sebe začne sám pokřikovat, ať už toho nechá, že chce spát, což logicky vyústí v ještě větší myšlenkové pochody. Někde v polovině cesty to vzdá, snaží se na nic nemyslet, ale nedaří se mu.

Tyhle stavy, kdy nemohu usnout, protože můj mozek je až moc vzhůru, zažívám už od dětství. Není to žádná insomnia, jen prostě nemůžu spát. Můj rekord v počtu hodin je něco kolem 4-5, kdy jsem zalehla kolem desíti a po druhé hodině jsem ještě byla vzhůru. Už tak jsem lehký spáč, vzbudí mě i klika od dvěří. Ta opravdu stačí na to, abych byla totálně a naprosto, zcela vzhůru. Připočtěte si do toho tohle a... no, někdy mě to dohání až k slzám, protože se opravdu zoufale snažím spát, protože vím, že toho moc nenaspím (a já spánek miluju ze všeho nejvíc) a že musím vstát.

Speaking of... Stává se mi to ve dnech, kdy musím na druhý den vstávat. ještě se mi to snad nestalo o víkendu, když jsm věděla, že vstávat brzo další den ráno nemusím. Převracím se sem a tam, měním strany, měním pozice, dokonce si i lehám hlavou tam, kde normálně mám nohy.

Zkoušela jsem hledat i rady na googlu, jak usnout. Našla jsem věci, jakože si člověk má představit černou barvu, do toho astronauta letícího v kosmu, pít horké mléko na večer, vyvětrat si místnost... Alespoň tohle jsem si zapamatovala, ono je těch rad mnohem více. Někdy to opravdu pomáhá. Nebo to tomu usnutí dávám za vinu. Těžko říct. Ještě jsem nenašla úspěšnou strategii, jak usnout. Sčítání oveček nepřipadá v úvahu, fakt nechápu, jak to někomu může pomáhat, beztak je to jen hoax. Jedna z věcí, kterou taky ráda dělám, je to představení si černé, snažení se na nic nemyslet (ono sem tam nějaká myšlenka se tam objeví, ale jde to potlačit částečně) a poslouchání svého dýchání. Něco na té pravidelnosti dýchání člověka postupně uklidní. Nebo jsem to možná jen já.

Každopádně, díky včerejšímu nespánku jsem dnes spala odpoledne po práci (teď jsem vstala) a taky jsem dostala nápad napsat tento článek. Plus spoustu dalších, které by mě za normálního stavu nenapadly... Napsala jsem si jich večer do mobilu ještě 8. A to je pouze 8 myšlenek, které jsem zvládla vymyslet během asi tak hodiny převracení v posteli a proklínání všech bohů a všeho živého a mého mozku. Jsou samozřejmě další věci, které se mi v té hlavě včera večer honily, ale to už pak není nic, z čeho by šel napsat článek :D

Takže, pokud to takhle bude pokračovat, změním si jméno na Insomnia píše :D (ah, yeah, alespoň něco pozitivního z toho nakonec vzešlo... nápady na články)

Máte nějaké podobné zkušenosti s takovými věcmi? Napište dolů do komentářů a pokud máte případně osvědčené rady, sem s nimi.

Prosba

25. july 2017 at 10:59 | Nauesin
Zdravím!
Chtěla bych vás poprosit, náhodné návštěvníky blogu, o jednu maličkost. Nezabere vám to ani 5 minut, možná maximálně. Už delší dobu rozmýšlím, že bych zase začala psát. (Ano, dříve jsem něco málo psala, nějaké povídky, kratičké, homo.) Ale jelikož mě kdesi před asi čtyřmi lety opustila múza, jsem neschopna začít spontánně něco psát. Proto bych vás ráda poprosila o pár slov. Stačí 3, 4, 5. Jak chcete. Jde o to, že bych napsala nějaké drabble. Určitě víte, co drabble je, na blozích spousty blogerů se nachází články s nimi. Pro ty, co nevědí... zkrátka a dobře to je krátká povídka o 100 slovech, mělo by to být přesně 100 (což asi ani dodržovat nebudu) v níž se musí zadaná slova vyskytovat. Vždycky mě to bavilo, tak snad mě to ještě bavit nepřestalo :D Můžete napsat i klidně více, na víc mini "povídek" ^^ fantazii se meze nekladou.

Děkuju~

Electronic music is confusing.

3. july 2017 at 12:23 | Nauesin
I mean seriously, podívejte se na seznam žánrů a podžánrů elektronické hudby! :D

"Saying you like music is the same as saying you live because you breathe." - Nauesin 2017


Bláhově jsem si myslela, že bych se do toho mohla někdy hlouběji podívat, protože mám elektronickou hudbu ráda. Každý den nacházím písničky, které se mi z nějakého důvodu líbí, ale ještě jsem si v tom neudělala pořádek. Kdybyste se mě zeptali, co je to zrovna za žánr dané písničky, tak vám odpovím, že vážně nevím, ale že byste si ji rozhodně měli poslechnout.

Mě osobně se líbí žánry, které v sobě mají více bassů, jsou takové rychlejší, "drsnější" oproti "jemným" písničkám, žánrově třeba chillstep, který moc nemusím.

Happy Hardcore, Hardstyle, Future Bass, Big Room, D'n'B,... takové žánry mám moc ráda. Oproti tomu mě neoslovily například ten chillstep nebo třeba poměrně oblíbený trap, dokonce ani dubstep.

Ono samozřejmě taky hodně záleží na individuální písničce, i mezi neoblíbenými žánry se najdou výjimky. Stejně tak, jako v jiných žánrech hudby. Já poslouchám převážně rock/metal (přičemž opět některé podžánry mi jsou milejší než ostatní.) ale zároveň jsem schopna si užít popové písničky, country, jiné.

Recharge

2. july 2017 at 21:00 | Nauesin
In the world dominated by extroverts... it's hard being an introvert.

People don't understand.

I need to recharge.

After every social gathering.

Every social interaction.

I need to charge my batteries.

Batteries which keep me going.

Social activities are exhausting.

I need my alone time.

Wanting a break from seeing you doesn't mean I don't love you.

it doesn't mean I grew to be fed up with you.

No.

It just means I need to... yes, recharge.

I will miss you the next day, you bet.

And I will be ready for seeing you again.

People don't get it.

People who aren't the same as me don't understand.

Please just give me my alone time.

I'll come back, I promise.

Fresh and new.

Lovely as ever.

Thank you.
 
 

Advertisement