Deníček

These Streets

Saturday at 10:45 | Nauesin
Residenz Würzburg
A další týden uběhl.

Já pořád nemám vyřízené všechny papíry, které vyřízené být musí, jelikož mám pořád nějaké problémy. Z mojí banky si nedokáží brát peníze na nájem, z bankomatů mi jednou jde, pak zase nejde vybrat peníze a já se z toho asi zblázním. Jestli mě nevystěhují, bude to zázrak :D Pomalu začínáme řešit předměty na školní rok, píšeme stovky mailů, aby se to domluvilo. Světe div se, on existuje horší systém, než stag! Achjo.

Každopádně začínám dostávat takové různé a zvláštní pocity. Na jednu stranu jsem š'tastná, že tu jsem, na druhou stranu mi začíná chybět Česko. Docela mi chybí čeština, ačkoliv jí každý den mluvím s kamarády. Ale prostě pořád nedokážu setřást pocit, že nejsem doma. Pravděpodobně to za delší dobu opadne, možná to neopadne nikdy. Kdo ví. Docela se začínám těšit na návštěvu svých rodičů za 2 týdny. Na to, jak na ČR nadávám většinu času, mi ten rodný státeček začíná chybět. Nikdy jsem nebyla jedna z těch lidí, co mají sny, že se odstěhují do zahraničí, do Anglie a tak. Nějak nemám takovou potřebu, ačkoliv bych mohla, že ano. Nikdy jsem to ale neplánovala, odstěhovat se chci tak maximálně z Ostravska, protože práce je málo a přibývat jí taky nebude.

To neberte, že si stěžuju nebo něco, opravdu jsem tady ráda a každý den ve třídě mi připomíná, že v tom nejsem sama. Je něco kouzelného na tom, sedět ve třídě plné lidí z různých krajů Evropy a nejen té. Máme tam lidi z Korei, jednu holčinu z USA a jiné lidi z Asie a všichni (ne)umíme němčinu úpně stějně, ale všichni se snažíme, jak můžeme, spousta lidí kombinuje němčinu a angličtinu, ruce a nohy, tak, jak jim to jde se domluvit. Všichni originálně mluvíme jinými jazyky, česky, francouzsky, anglicky, italsky, španělsky... ale všichni spolu vycházíme dobře, myslím si. za to, jak mluvit neumím, se mi nikdo nesměje, všichni jsou tady dosti milí, jak jsem se zmiňovala. Začínám dostávat takový pocit, že mi je všechno jedno, začínám si říkat, proč jsem se vlastně bála mluvit. No a co, že řeknu něco blbě, hlavně, jak mi ostatní porozumí. Myslím si, že za těch pár měsíců pobytu, pokud se nějak výrazně nezlepším, což si nemyslím, odjedu minimálně s tímto zjištěním a lepším pocitem. Alespoň v to doufám.

This city I live in
Is far from home
yet I keep believing
I'll make it my own.
-Nauesin

Döner macht schöner

8. september 2018 at 10:13 | Nauesin
5 dní uplynulo a já se opět hlásím s nějakým tím updatem, kdyby to náhodou někoho zajímalo.

Pomaličku se začínám přizpůsobovat životu v jiném městě a jiném státě, ačkoliv jsem zde zatím jen tak málo. Po prvnotním šoku z prvního dne a cesty sem, která, jak se všichni shodneme, byla velmi náročná, jsem se začala rozkoukávat, ačkoliv jsem na to moc času neměla.

Hned druhý den jsme zamířili do školy, ačkoliv ne tak úplně. Samotná škola začíná až v polovině října, no my se přihlásili na jazykový kurz, který se koná v září. Čemu jsme ale už nevěnovali takovou pozornost, byl fakt, že se to jmenuje intenzivní jazykový kurz a to ještě z nějakého důvodu. Druhý den nás tedy rozdělovali nejprve do skupin podle úrovně. Takže jsme si všichni sedli do počítačové učebny a 45 minut vyplňovali online test, který byl podle mého docela dost těžký. Každopádně jsem se další den ráno dozvěděla, že mě zařadili do skupiny B2-1, což by mi docela vyhovovalo. Ten den nás jedna milá paní provázela po okolí, ukázala nám menzu, knihovnu a další důležité budovy. Cestou zpátky, ačkoliv to bylo spíš tak na přesně opačnou stranu jsme se zastavili do Lidlu pro nějaké ty potraviny. Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli, že nechceme dávat ty šílené pálky za autobusy, rozhodli jsme se chodit pěšky. Omyl. Velký. Tahali jsme se s těžkýma taškama další tři kilometry zpátky na koleje. Celkově jsme ten den ušli pěknou tůru.

Pro ten den jsme měli pohov a tak jsme ho využili na slastné nicnedělání. Se spolužákem jsme pak večer strávili koukáním na Vikingy. Další den, ve středu, jsme tedy zdárně každý nastoupili do jiné skupinky na kurz a měli první hodinu. A když říkám hodinu, myslím tím 4 s 15 minutovou přestávkou. Jak jsem říkala, s tou intenzitou si nedělali srandu. Za tři dny jsme stihli probrat celou jednu kapitolu z knížky, kterou jsem si taky musela jít koupit.

Ke svému překvapení jsem později zjistila, že pokud zvládneme závěrečný test kurzu, dostaneme certifikát potvrzující naši úroveň. yaay! alespoň mám důvod se snažit

Ráno na 9 směr kurz, v 1 zpátky domů pěšky z kurzu a po něm vyřizovat papíry, které ještě na vyřízení zbývají a večer malý maraton Vikingů byl v podstatě celý můj týden. Včera jsme si ale udělali takový menší výlet po městě, opět pěšky (z cen lístků na autobus byste si asi sedli na prdel), který se ovšem prokázal býti zbytečný, jelikož všechny radnice a ostatní budovy, které jsme měli navštívt už stačili zavřít. No, alespoň jsme našli takový hezký nerdský, weaboo obchůdek s mangou, yu-gi-oh kartičky, pop figurkami a jinými krásnými předměty, které na nás jsou stejně moc drahé, než abychom si něco koupili (30 EUR za pop figurku) Podívaná to byla ale hezká, procházka taky. Město se mi osobně velmi líbí.

Zatím musím říct, jsem nenarazila na jediného nepříjemného člověka. Nevím, čím to je, ale jsou tady velmi milí. Plus auta zastavují na přechodě, ještě dřív, než já si jich vůbec všimnu, že přibrž'dují a to je pro mě prostě nepochopitelný koncept, jelikož u nás by mě každý přejel, takže člověk stojí nějakou tu dobu před přechodem, než se někdo uráčí zastavit.


24 hodin vzhůru a 13 hodin na cestě aneb první den v Německu

3. september 2018 at 22:17 | Nauesin

Název mluví za vše, myslím si.

Úspěšně se hlásím z prvního, začátečního dne mého erasmovského pobytu v Německu. Cesta byla dlouhá a náročná. Po namáhavém balení kufru mě rodiče večer hodili v 6 hodin na vlak, kde jsme se setkali s ostatníma na nádraží. Prohodili pár slov, zavtipkovali a s příjezdem vlaku jsme se rozloučili, tatínek mi pomohl dostat kufr do vlaku a další (ne moc ochotný) pán ve vlaku, za doprovodu popruzeného "co v tom kufru táhnete" protože, admittedly, byl těžký jak sviň. Polovinu cesty jsme se se spolužačkou nedůvěřile dívali na naše velká zavazadla visící nám nad hlavou na poměrně nestabiln vypadajícím železu. Strávili jsme 3 a půl hodiny ve vlaku z Ostravy do Prahy. Měli jsme spoždění, naštěstí bylo jenom 15 minut. Na hlavák jsme dorazili po desáté hodině večerní a v té chvíli začla ta pravá sranda.

Vzhůru do světa dobrého piva!

2. september 2018 at 13:19 | Nauesin
Konec léta je tady, podzimní počasí klepe na dveře a já už měsíc hubnu ze stresu z odjezdu. Zároveň se také dost těším. Poprvé v životě budu takhle dá se říct žít sama na sebe, bez rodičů. Pravda, úplně sama naštěstí nebudu, ale tak či tak to beru jako další krok k osamostatnění se. Doufám, že si v Německu najdu nějakou brigádku, něco málo penízků si vydělám a budu si žít jako král! (lol tak naivní nejsem) Ale brigáda by byla fajn, bylo by moc hezké si vydělat na nový počítač ;-; (ach ti gameři) Když nebude, tak nebude, každopádně vás pak budu updatovat, těch 5 a půl lidí (kdyby jenom) kteří sem občas zabloudí :D

Odjíždím dnes na večer, v brzké pondělní ráno dorazíme se spolužákama do cílového městečka v Bavorsku a snad všechno proběhne hladce na cestě i na místě.


Ozvu se zase po příjezdu a usazení, snad :D

Odpust 2k18

29. august 2018 at 11:12 | Nauesin

Aneb konec léta se má oslavit ve velkém a tak jsem si sebrala svých pět švestek a vydala se slavit. Přesněji jsem se přemístila několiko málo kilometrů do nedalekého městečka Kravaře, ve kterých se konal Kravařský odpust. Po tři dny jsem se s kamarádem sebrala a pěšky došla na místo konání plné kolotočů, hudby, jídla a pití.

sláva byrokracii a tak všelijak

27. july 2018 at 14:20 | Nauesin
Jde to, jde to, Imhotep.

Poslední dobou toho mám až moc na mysli. Jestli si myslíte, že odcestovat do zahraničí a studovat tam na daný čas je jednoduché, tak se šeredně mýlíte. Je toho tolik, co potřebuju vyřídit, že se mi z toho vaří mozek. Od vyplňování online testu vašich znalostí daného jazyka*, v mém případě němčiny, až po zařizování studentské karty. A to jsem si myslela, že nejhorší, a to zařizování kolejí, mám za sebou, ale ne. Ani ty koleje ještě nejsou vyřízené. Přišel mi Liebesbrief z Německa, nájemní smlouva, ve které mi v zásadě řekli, že celkově budu platit 260 euro měsíčne budu muset doplatit dalších 150 na kauci a že mi přidělují náhodný pokoj v bytě na kolejích asi 3 km od fakulty, ve kterém budu s dalšíma dvěma náhodnýma lidma z bůh ví odkud. Z nějakých příčin jsou oba mí spolužáci, kteří jedou se mnou, v třípokojových bytech taky, ale nejsme spolu. Why?! No idea. They are idjits.

*z němčiny mi vyšlo B2, až na vocabulary, které mi drhne a zaseklo se na B1

Jednu smlouvu musím podepsanou poslat zpátky do Neměcka, společně s dokladovkou, kterou nevlastním, takže ji budu potřebovat nejprve obstarat, takže se v 30 stupňovém vedru musím hnát s makeupem za foťákem, aby mi za drahé prachy vytisknul 4 kopie mého krásného gesichtu. A potom budu potřebovat obálku a zajít na poštu. Další peníze! ay! A ještě jeden dopis se smlouvou budu muset poslat na svoji univerzitu, aby mi mohli následně posílat kapesné do Německa :D A dále mám nějaké další papíry, které potřebuju vytisknout a dovést s sebou. Na jejich univerzitním portálu jsem se asi hodinu nahlašovala, jenom proto, aby mi řekli, že budou požadovat dalších asi 150éček jako studentský poplatek nebo co o.o"

Jenže ouha, já nemám žádnou barvu v tiskárně. Dneska jsem teda objednala pár cardridgů, abych všechny věci mohla vytisknout a měla nějaký ten pokoj v hlavě, jelikož myslím na všechny deadliny, ve kterých musí být dopisy na svých místech, jinak jsem essentially screwed.

Sláva byrokracii! Papíry na papíry! za papíry!


eh.

Jinak jsem byla včera venku s bábinkou na pár hodin, bůh ví proč měla náladu se za mnou stavit a koupit mi frappé, cheesecake a tento krásný hořkosladký nápoj složený z pink ginu tonicu a mraženého vovoce. Byl moc dobrý c:


Ale abych pořád nemyslela na všechny ty nepříjemnosti, udělala jsem si radost a objednala si Kindle, to pro ty dlouhé měsíce bez počítače, které budu trávit v Německu. Tentokráté jsem už nehledala AlzaBox jak debil, protože jsem byla poučena z minula, že AlzaBox je indeed BOX a ne výdejna :D (those things are rather cool, ain't they) a stáhla si Ready Player One, because I've had rough couple of days and I deserve to treat myself.

50 kiláků na zmrzku

16. july 2018 at 11:15 | Nauesin
15.6. 2018

To se tak rodiče rozhodli, že mají chuť na zmrzlinu a ne jen tak ledajakou, nýbrž tu nejlepší v okolí. No a tak jsme se sebrali a vyrazili autem na malý výlet do Beskyd na Čeladnou, přesněji do Mlékárny Čeladenky pro zmrzlinku od kraviček c:

Na zmrzlinu jsme jeli už potřetí, jelikož je fakt moc dobrá. Žádná voda, ale pořádná smetana. Pravda, je dražší, než normální zmrzlina, ale tady opravdu cena odpovídá kvalitě a jednou za čas to člověka nezrujnuje.

Počasí bylo moc krásné, tedy pokud jste fanouškem horkého dne. Okolní příroda taky stojí za to a trocha čerstvého vzduchu jakbysmet.

Bless Netflix!

18. june 2018 at 9:04 | Nauesin
Naše naříkání bylo vyslyšeno! Netflix převzal Lucifera od Fox a tím pádem fanoušci nemusí déle plakat nad tak špatně ukončeným koncem, protože to konec ještě není~! Osobně se moc těším na další díly, poslední epizoda byla dost zajímavá sama o sobě, ale hodně špatná, pokud by měla končit celý seriál :D jsem ráda, že takhle otevřený ten konec nebude. fjuuu. Svět potřebuje více Toma v podobě našeho šarmantního krále pekla <3

I can hear this gif.

#LuciferSaved #LuciferOnNetflix

It's over~

14. june 2018 at 18:28 | Nauesin
Ještě to není oficiální, ale dnes jsem myslím si zdárně dodělala poslední zkoušku prvního ročníku. Může se slavit ヾ(^-^)ノ První rok vysoké za mnou, yaaay. Zkouška byla možná i lehčí, než jsem čekala, ale samozřejmě si nestěžuju. Za 20 minut jsem měla hotovo.

První rok na vysoké byl... velmi lehký. Možná z toho důvodu, že nestuduju nic extra těžkého, možná proto, že jsem zvyklá z gymplu a nebo taky protože to je první rok a to horší ještě přijde (o čemž nepochybuju, otázkou je, jak moc těžší to bude)

Tak yup, prázdniny si myslím můžu považovat za oficiálně započaté.

Bohužel musím zítra vstávat a jít k doktorce, jelikož jsem se tam od své plnoletosti neukázala a vlastně jsem tam ještě ani nebyla na vstupní prohlídce :D (No co, u zubaře jsem taky už snad dva roky nebyla jelikož jsem srab. shhhh) Zároveň potřebuju, aby mi vyplnila papír pro autoškolu, protože, světe div se, jsem se ve svých dvaceti a půl letech rozhodla překonat svou nechuť a strach a konečně si ten řidičák udělat. Musím to stihnout přes prázdniny, i když mi asi tak úplně nevyjde si ho vyzvednout před tím, než odjedu do Německa. To ještě budu muset nějak vymyslet a poptat se.

Taktéž bych na prázdniny ráda sehnala brigádu, no nevím, jak to se mi povede.

Plus mám pořád takové nutkání začít cvičit/tančit, jelikož se mi nelíbí můj současný stav fyzičky, která je na bodu mrazu. Jelikož jsem si nevzala žádný tělocvik, nedostává se mi už rok žádné aktivity a začíná se to na mě nehezky podepisovat. Potřebuju začít něco dělat, no jelikož jsem člověk, co nesnáší sport, jediné moje východisko je buď gym, nebo tanec. Přemýšlela jsem, že se vrátím k zumbě. Tak uvidíme...

"If we could perceive time as it truly was, what reason would grammar professors have to get out of bed?"

11. june 2018 at 16:40 | Nauesin
Já nevím. Něco mi zabraňuje přemýšlet nad nadpisy. Asi bych byla špatný youtuber. *TOTALLY NOT CLICKBAIT*

ehem. Každopádně. den se se dnem sešel a já si to ani neuvědomuju, ale posledních pár týdnů si "užívám" (čti: nevytáhla jsem nohu z baráku) svoje prázdniny, ačkoliv pořád probíhá zkouškové. Ve čtvrtek mám poslední zkoušku z angličtiny, respektive lingvistické propedeutiky (pokud nemáte zdání, co to je, ani se vám nedivím.) z prvního ročníku and boy am I happy. Na to, že jsem se vlastně ani nezačala učit, jsem na tom dost dobře. Dokonce jsem i zahalůzovala nejtěžší zkoušku. (Německá fonetika :"D) Sice jsem vyvázla, jak se říká, s odřenýma ušima, ale vyvázla. (Dostala jsem E, ahahaha a stejně jsou za to jen 2 kredity, nechápu) Lektorka se ten den nedostavila na naši zkoušku a podle všeho je už i tak zaneprázdněna, tak se neobtěžovala přijít podruhé na slibovanou ústní část. Chvála Bohu. Napsali jsme si písemnou část a tím to haslo.

Už rok jsem na výšce a dosud jsem se zdárně vyhla jakémukoliv oslovování, takže si nemusím pamatovat, kdo je magistr, profesor a bůh ví co. yay me

Pořád (se snažím) řeším věci ohledně mého výjezdu do Německa příští rok. No, je to těžké. Přihláška byla evidentně ta jednoduchá část. Když jsme se snažili se spolužáky sehnat ubytování, (na kolejích) už to tak jednoduché nebylo. Zmatky, zmatky a zase zmatky. Nikdo mi není schopen říct, v jakém pokoji budeme, ale přesně ví, že spolu se spolužáky nebudeme moct být, jelikož už nemají byt se třema pokojema. Když jsem se snažila z nich něco dostat, dali mi tak lehce najevo, že je moje otázky otravují. No, nechat si zaplatit 300 eurovou zálohu ode mě jim už ale takový problém nedělalo. Zajímavé. (Nechápu trochu jejich systém, chtějí společně s přihláškou na koleje zaplatit deposit/kauzu/vklad, říkejme tomu jakkoliv, ve výši mých úspor, jako záruku toho, že tam opravdu budeme bydlet, nebo něco. Oni to ovšem nazývají jako "záruka, že dostaneme pokoj".) Trochu profesionálnímu přístupu nikomu neuškodí. Já se snažila, ale holt mám asi smůlu.

Přídávám se k lidem stěžujícím si na počasí. Guh. Poslední dobou je tak hnusně, že abych přežila den, musím se dvakrát osprchovat, přestože sedím doma a moc toho nedělám. Fakt nechápu, jak se člověk může tak nehorázně potit. Je dusno, je teplo a já to nezvládám :D

Zjistila jsem, že existují stránky, ze kterých se dají nakupovat klíče na steam za dost dobrou cenu, takže jsem si nakoupila pár her a DLC k Bioshock Infinite (jelikož jsem ji konečně dohrála) za cca 600, zhruba jednu za 100, což je moc dobrá nabídka na to, abych ji odmítla. Kdyby to někoho zajímalo, tak jsem si koupila Bioshock 1 a 2, Dishonored a Borderlands 2 + ty DLCčka. A zjišťuju, že mám nějak moc her at the moment.

Abych se taky jednou za čas cítila dobře o sobě, začala jsem ČÍST. Jelikož a protože mám jednu celou plnou poličku knih, které jsem si nakoupila, ale nepřečetla, řekla jsem si, že tomu musím dát druhou šanci a tak momentálně čtu Zaklínače (ne tak daleko od her, huh :D) a ještě pořád mám tak nějak rozečtenou IT od Kinga v angličtině a nějaké básnické sbírky. Shakespearovské sonety, W. Blakea a Seiferta. Dále ještě taky Velkého Gatsbyho a samozřejmě tu spoustu knížek v té poličce :"D

Když mi ukončili (alespoň prozatím) toho Lucifera, našla jsem si How to Get Away with Murder (neboli Vražedná práva v češtině) a řeknu vám, že nevím, jestli jsem někdy viděla více psycho seriál. Možná s výjimkou Black Mirror. Doporučuju. Alespoň pro lidi, kteří mají rádi napětí, zvraty, intriky (ano, je to právnický seriál) a drama, kriminální seriály a trocha mysteriozity.

V mém světě se jinak nic moc zajímavého neděje.


Nejsem váš typický k-popový nadšenec, ale taky si ráda poslechnu a podívám na ty krásné klipy :D

so long (and thanks for the fish)

#savelucifer

20. may 2018 at 17:50 | Nauesin
Všichni si jistě dosyta užili Animefest a já tady pláču, jak jsem tam mohla jet. Důvod, proč jsem se rozhodla nejít je jednoduchý. Neměla jsem moc s kým jít a zadruhé anime už tak moc nesleduju, jako dříve. Přesedlala jsem na seriály :D

V tento moment sleduju How to Get Away with Murder, 13 Reasons why (2) a Lucifera. Což mě přivádí k jedné věci... Chtějí mi zrušit Lucifera a to udělat nemůžou ;; Musíme Lucifera zachránit. Fox vyhlásil vlnu cancelation a bohužel se v ní zachytil i tento skvost a poslední díl, který byl, pro nikoho z nás fanoušku nebyl dostačující. Byl nehorázně otevřený a prostě... not satisfying. At all. Pokud se vás to dotklo stějně, jako mě, tak prosím podepiště petici :3 Sdílejte #savelucifer na sociálních sítích :) Lucifera je vážně škoda.

Květen se blíží ke konci a s ním se pomalu ale jistě uzavírá i další školní rok. Zkouškové v plném proudu a já se zatím neučím :D hehehehe yolo.Ještě mi zbývá tuším 6 zkoušek. Některé ne až tak těžké, některé opravdu těžké, na které se budu muset už opravdu učit. Snad to zvládnu ve zdraví :D

Zítra jdu řešit přihlášku na univerzitu do Německa, když už tam teda příští semestr budu studovat a žít. Už se nemůžu dočkat veškerého papírování, no >>

^ zase jsem utrácela a byla v kině. Na Infinity War a posledně na Deadpool 2. Doporučuju si zajít, pokud jste viděli jedničku a líbila se. Dvojka je jednička na druhou. Víc humoru, víc brutality, víc akce, víc emocí. (opravdu to bylo brutální, někdy jsem musela odvrátit pohled :D)

I should start packing...

19. april 2018 at 21:09 | Nauesin
OMG Lordi mají nový song and I love it!

Anyhow. Před dvěma dny nám k večeru došel na školní mail e-mail, že všichni tři z nší třídy jsme byli přijatí na Erasmus. YAAAAY! Nejenom, že jsem neusla ten večer, ještě jsem musela ráno vstávat před šestou a celkově jsem měla asi tak 5 hodin spánku, což je, věřte mi, na moje poměry velmi málo. Když nám to spolužačka oznámila, protože ona si vždy všímá všech mailů jako první, rozbušilo se mi srdce a začala jsem panikařit :D příští semestr, příští rok bych měla tedy na 3 měsíce odjed do Německa, přesněji do Würzburgu, bydlet na kolejích, starat se sama o sebe a fungovat v němčině. To je ovšem pořádná challenge. Koho by to nevyvedlo z míry? (Tři lidi. Jedna se nehorázně těší, protože o tom snila snad už od základky, druhému to je jedno, protože polovina jeho rodiny stejně v Německu žije /couldn't be bothered/ a pak jsem tu já. Panika!) No, každopádně příští týden se účastníme workshopu, kde by nám měli sdělit veškeré informace, tak uvidíme, jestli z toho nevycouvám ještě :D Ačkoliv se nehorázně bojím, mám to pro sebe jako takovou výzvu, postavit se tomu strachu. Uvidíme, jak to bude fungovat. Třeba to nakonec bude v pohodě a já dělám z komára velblouda.
(Snad si tam taky najdu nějakého toho bohatého Němce, kterého si pak vezmu :^)))) lol.)

Dlouhá noc krátkých textů aneb němčina vládne mému světu zas a znova

12. april 2018 at 9:12 | Nauesin

Když se mi tady hezky v pozadí stahuje eventový update Overwatche, který má - a teď si podržte klobouky- 15GB(!), tak využiju toho, že nemůžu absolutně nic teď na internetu dělat (ejkejej pouštět si videa), aniž bych na dostahování čekala půl století.

Společně si zavzpomínáme (haha, bylo to teprve včera, trubko) na (yet another) Lange Nacht, na které jsem musela společně s celou třídou (lol 5 lidí) předvádět krátkou scénku v němčině v záři reflektorů před poměrně malým, ale ne až tak malým publikem. No. Sešel se den se dnem a my byli požádáni (a protože nikdo nedokázal odmítnout, tak v podstatě přinuceni) zahrát krátkou scénku "Das Frühstück" (Snídaně) na další Lange Nacht. Co je Lange Nacht... no, náš jistý pan učitel koná co půl roku takovou malou událost, na které se sejde značná část učitelů z naší univerzity, alespoň tedy ti, kteří umí německy a další němečtí hosté, aby předčítali, recitovali, předváděli cokoliv v němčině (a angličtině) na jevišťátku těm ostatním (a nebo jenom poslouchali, jak předvádějí ostatní). Taková chvilka čtení literatury, zkrátka a dobře. Naše kratičká scénka měla přijít na řadu až ve třetí části programu, po dvou desetiminutových přestávkách. Do druhé pouzy jsem byla poměrně v klidu, normální tep, žádné pocení, docela jsem si užívala poslouchání ostatních. Přišla druhá přestávka, po které jsme měli vystoupit a začalo to... naštěstí mě nebo ostatní nikdo nemusel brát vážně, když jsme vystupovali jako rohlík, houska, marmeláda, máslo a malý klučina Petr. Kupodivu jsem se nikde nezasekla, nedošel mi z nervozity hlas a celkově to bylo mnohem jednodušší, než posledně, jelikož jsme to nemuseli umět nazpamě't (to bychom se v životě nenaučili, navíc nám to oznámili týden dopředu.) V podstatě jsem velkou část scénky čuměla do papírů před sebou, takže zachovat si klid bylo poměrně jednoduché. Tak či tak jsem se krásně zpotila, ta světla by mohla být použita v solárku + po takové době v tom sále bylo už poměrně vydýcháno. každopádně to uběhlo velmi rychle, I think. Scénka sice měla 5 stránek, ale v reálném čase to bylo tak 5 minut. Dohráli jsme, sklidili potlesk a vrátili se zpět do pohodlí židlí v hledišti. Zůstali do konce programu a pomalu se odebrali domů. Úspěch.

Ještě včera jsem byla zase na základce vysvětlovat dětem, proč by se měli učit německy, jak jsem psala v minulém článku. Takže, all in all, můj den byl včera plný němčiny, za což nevím, jestli být vděčná, nebo ne.

^ Viděli jste už Ready Player One? My byli se spolužákem na premiéře, v cinestaru ještě na dolby atmos (gosh, the tickets are expensive af) Musím říct, že jsem byla dost impressed CGI efekty. Ten závod na začátku byl prostě stunning! Film jinak takový průměr řekla bych, kdyby to nebyl ráj pro nerdy jako jsem já, tak bych si ho nedokázala užít tak, jak jsem si ho užila. Všechny ty reference na pop kulturu... ah. Krása. jediná věc, co mi opravdu vadila, byla (yet again) moc nucená láska mezi hlavními hrdiny. Like, why. Chápu, že se snažíte zapůsobit na široké obecenstvo, ale bylo to vážně necessary?! Also, predictable ending.

A protože mě moje peněženka stejně už tak nesnáší, řekla jsem si, why the fuck not a zarezervovala lístky na premiéru Avengers: Infinity War. Chtěla jsem sice jít na předpremiéru, ale časově to nevychází, takže jdeme "jen" na premiéru :D (ačkoliv zase dolby atmos, ty lístky vychází na 215Kč x_x) Nemůžu se dočkat. To bude teprve nerdgasm. Ten film vypadá velmi slibně, je v něm všechno, co mám ráda dohromady... no, chápeme.

Alright, see ya.

Deutsch ist wunderbar

27. march 2018 at 7:59 | Nauesin
German is great. No, really. it is.

Osobně jsem velkým fanouškem němčiny. Německy se učím už od šesté třídy a pořád nic neumím a hezky mi to roztáhlo obzory v Německu jsem stejně mluvila anglicky Deutschland Deutschland über alles!


Osobně si vzpomínám, jak k nám na základku v páté třídě přišla skupinka vysokoškoláků nebo středoškoláků, kdo ví, tehdy mi všichni připadali dospěle, a snažili se nás navnadit na němčinu, protože to jsme byli zrovna rok před rozhodováním se ohledně druhého cizího jazyka. V té době jsme měli na výběr mezi němčinou a ruštinou, pro spousty z nás logicky uvažující bylo jasné, že si tu němčinu stejně vybereme, dosti mě překvapilo, že polovina třídy si opravdu vybrala ruštinu instead. A potom toho buď litovali, nebo nás ostatní nazývali nácky. (Což se táhlo i na střední se španělskou skupinou, lol. Good times.)

No a přesně to jsem včera dělala já, dokonce za to dostanu pár stoveček do kapsičky :3 od 9 do 12 jsem seděla ve třídě na základce a dávala razítka dvojičkám do jejich kartiček, když dokázali přiřadit název sportu v němčině s obrázkem. Sporty to byly velice jednoduché, byl tam Volleyball, Basketball, Parkour, Karate, Fußball, Schwimmen,... všechno to bylo buď mezinárodní slovo, nebo podobné angličtině. Bez jakékoliv znalosti němčiny by dokázal fußball přiřadit k fotbalovému míči kdokoliv.

Spousta těch dvanáctiletých meme milujících se rozzářila při pohledu na parkour, se divili, že takoví staří lidé (lol) znají parkour :D Někteří ho podle jejich slov dokonce i provozovali. Docela mě překvapilo, jak populární mezi nimi je. (Asi už vážně stárnu) Většina kluků to brala takovým speedrunem, že jsem to ani nestíhala komentovat a prostě jsem jim za pár sekund dala to razítko a všichni byli spokojeni. Holky oproti tomu si někdy dávaly načas a byly víc ostýchavé, než kluci. So shy~

Na konci jedné třídy se naše pančelka (pardon, doktorka) ptala, jestli se budou tu němčinu teda učit, načež se ozvalo poměrně pronikavé NE a já dostala záchvat smíchu. Jeden klučina mi dokonce řekl, že než aby četl TOHLE, (přičemž myslel moje kartičky) tak se raději bude učit azbuku. To mě docela ranilo u srdíčka. Heresy! Don't get me wrong, můj vztah s němčinou bych na facebooku nastavila na je to komplikované. Na jednu stranu se mi němčina jako taková líbí, kupříkladu více, než francouzština nebo španělština (ano, jsem zvláštní exemplář, neukamenujte mě) a na druhou stranu se mi strašně špatně učí. Hlavně protože ji nepoužívám každý den stejně, jako používám angličtinu. Mé občasné úlety s posloucháním alespoň té německé hudby, abych si trochu rozšířila zásobu, mi opravdu nestačí. Jsem si vědoma toho, že ji musím používat hlavně aktivně, protože s němčinou jsem na tom tak, že pasivně jí rozumím docela dost, ale nedokážu sestavit větu, když polovinu slovíček, které bych ráda použila, neznám. (A to ani nemluvím o artiklech, kdy si ještě pořád musím v hlavě odříkávat der, des, dem, den a uvědomit si, jaký pád že to vlastně chci...(nebo jaký člen ty slovíčka mají) ;;)

(Ačkoliv naše akce byla úspěšná, si myslím, spousta kidů nakonec říkala, že němčina se nezdá až tak špatná, tak doufejme, že se ji budou učit, no. Ne, že by mě to nějak zvláště zajímalo, ale chápete...)

No a to mě přivádí k druhému bodu. Konečně mám možnost jet s Erasmem do zahraničí a ano, mohla bych jet i do Irska, ale původně za námi přišli s nabídkou Německa/Rakouska, když jsme tedy ta německá třída (more like skupinka) a já měla od minulého pondělí v hlavě nasazeného brouka. Here's the thing, okay: Ráda bych jela, možná naivně, možná oprávněně si myslím, že pár měsíců (jela bych asi jen na zimní semestr, možná bych se pak rozhodla zůstat i na letní, kdo ví.) v Německu by mi mohlo s mou situací ohledně mluvení pomoct, JENŽE to může a taky nemusí být konečný výsledek a je to hlavně všechno to předcházející tomu výsledku, co mě na tom nápadu tak strašně děsí. Při představě, že přijedu na Německou univerzitu někam do třídy, před kterou se budu muset představovat německy a učit se od Němců a žít v němčině a pracovat, you guessed it, v němčině... Jo, děsí mě to a to ne málo. Na druhou stranu mi všichni okolo říkají, ať se vzchopím a využiju takovou příležitost (aka, grow a pair) a pravděpodobně teda alespoň zkusím podat žádost a když to nevyjde, alespoň nebudu zklamaná a když to vyjde, bude spousta času na paniku později.

When your teacher is a cool nerd

18. march 2018 at 16:31 | Nauesin
Dlouho jsem se tu neobjevila, opět, že ano :D pro ty, co to ještě zajímá: ne, neumřela jsem, mám se dobře. Jen jsem zase trochu blog zanedbala. Pořád tedy píšu básničky, pořád se zlepšuju, no snažím se. Čím víc praxe, tím lepší budou c: Začala jsem si sepisovat fancy (literary) slovíčka, že se je naučím nějakým způsobem. Snad se mi to povede. slovní zásoba je přece jenom důležitá na úrovni, kdy jakžtakž umíte gramatiku, no minimálně tu gramatiku, kterou budete používat při normální mluvě a ten zbytek taky, ale stejně ho nikdy nepoužijete.

Od posledně jsem zvládla být v kině na Black Panther(ovi) a řeknu vám, ten humbuk kolem toho... *grabs popcorn and watches the world burn* like... what. Film samotný byl takový hezký průměr s dobrými vizuálními efekty.

Už jste viděli Ali G? Aneb ten film s mladým hiphop Martinem Freemanem. Protože to chcete. Kravina nejvyššího řádu, ale naprosto geniální kravina :D A UŽ JSEM SE ZMÍNILA O HIPHOP MARTINOVI?!

úspěšně prokrastinuju druhý semestr, zatím se to zdá, jako by se nic nedělo a zároveň už jsem skoro v polovině. HAHA. Fonetika mě NIČÍ. Protože je taková sranda určovat, jak se tvoří jednotlivá písmenka, kde se tvoří, jak se vyslovují a jaké jsou minimální páry a další hovadiny... Proč se fonetikou člověk zabývá až po větší části učení se jazyka, jen proto, abyste zjistili, jak špatně jste do té doby vyslovovali a nikdo vás přes celou základku a střední neopravil... BECAUSE THAT MAKES SENSE. not to mention it's such a bullshit full of latin bullshit.

V literatuře jsme byli zatím "donuceni" si přečíst The Death of the Author, což, honestly, bylo asi to nejtěžší čtení, co jsem kdy četla :D spousta slovíček vyššího levelu zakomponovaných do složitých filozofických úvah. (Které ve výsledku byly vlastně jednoduché, ale bůh ví proč lidé cítí tu potřebu vše dlouze a složitě vysvětlovat v podstatě synonymních větách napsaných stokrát jinak.) samotná myšlenka (totiž fakt, že člověk by měl "zabít autora", a.k.a. nevědět o něm nic, aby pořádně pochopil jeho dílo, aby si ho sám vysvětlil, bez ohledu na autorovu minulost a jiné) mě inspirovala k sepsání dvou básniček, které vám sem potom hodím :)
Jako další jsme četli The Glas Mountain, která se četla líp a kde mě dokonce pobavila věta "The sidewalks were full of dogshit in brilliant colors: ocher, umber, Mars yellow, sienna, viridian, ivory black, rose madder." protože literatura at its best :D
A tento víkend jsem četla The Fall of The House of Usher od Poea... brilantní čtení, jen začátek velmi nudný. Jako vždy, Poe nezklame s jeho navoděním atmosféry... He's the rightful father of horror indeed. Ale uh... taky hodně slovíček, které jsem nikdy neslyšela, slovíček, které člověk normálně nepoužije, ale přesto to jsou normální slovíčka. Trochu mi to stěžovalo čtení, ale po asi dvou stránkách, kdy se tam pořádně začalo něco dít a vyprověč jenom nepopisoval okolí a jeho myšlenky, mi to ani nevadilo. Konec mě už úplně vtáhnul do sebe, takže celkový pocit z povídky je dobrý.

Oh, right. Nadpis. Pančelka z ajiny je takový trochu nerd :D Teda, vím, že má ráda Pottera, zná Marvel, nosí tak trochu výstřední oblečení a poslouchá Arch Enemy ↓↓↓ (Což je kapela, kterou jsem znala jménem, ale nikdy předtím jsem neposlouchala. Tak jsem to udělala, zhrozila se, protože Death Metal není můj typ metalu a protože lead singer zní jako chlap o^o, ale pustila jsem si to potom znova a naprosto se zamilovala do téhle písničky. Hlavně část s refrénem a elektrickou kytarou tomu dodává takovou správnou melodii. Plus ta žena je velmi krásná. Like seriously, holy shit.)

0:57- 1:17

Diary entry

16. february 2018 at 9:15 | Nauesin


Už se to blíží neústupným krokem. Ještě poslední volný víkend a jsem zpátky ve škole jako na koni :D Po tom více než měsíci doma jsem tak trochu v koncích. Každý den se nudím, takže se do té školy i docela těším :D Sice mi bude chybět vstávat v 8 - 9, místo takových krásných hodin teď budu vstávat v 6... ale co se dá dělat. Jednoho krásného dne jsem si udělala rozvrh, tentokrát to šlo mnohem lépe, než napoprvé, samozřejmě. Nejen, že vím, jak se vyznat ve stagu, taky jsem neměla s tím rozvrhem moc na výběr, musela jsem si vybrat předměty do němčiny, ty měly vždycky jen jeden termín a podle nich si zařídit angličtinu. Docela mě děsí noví učitelé, a že jich není málo. Asi na polovinu všech předmětů mám nové učitele, tak snad budou v pohodě ;; (protože do teď jsem měla štěstí na více méně pohodové lidi, tak čekám, kdy se to změní :D)

Včera mi po většinu večera hrálo v hlavě Hej Hej Monika od Pewdse, a bylo mi úplně jedno, že nerozumím ani jednomu slovu :D Áno, hrála jsem nějaké to Doki Doki Literature Club, ačkoliv jsem teprve za první částí, vím, jak to skončí, takže si nejsem úplně jista, že se mi to chce dohrávat. Taky se mi zdá, že na všeobecný hype, který tato VN dostala, si ho nezaslouží. Chápu, proč to všechny lidi tak šokuje, ale aby se kolem toho vytvořil takový velký fandom a nespočet písniček? why. :D Jo, nápad to je zajímavý, to určitě. Provedení taky :D A mě osobně se to zalíbilo i hlavně díky těm básničkám. Ale zase taková sezace to nemůže být.

Od doby, kdy jsem psala poslední deníčkovský článek jsem zvládla zase rozkoukat další seriály (protože jich mám málo, že. To je jak s anime... ffs, kdy já se poučím.) Konkrétně Black Mirror, na které jsem si brousila drápky a Jessica Jones, protože Tennant. Na moji obranu jsem ale konečně dokoukala Himym. A jako asi většinu lidí mě konec docela znepokojil. Znehodnotil naprosto celý seriál :D Ale totálně... (o tom, že Robin a Barney měli být spolu se ani nebudu zmiňovat)

Dneska jdu večer do kina na Black Panther, už se nemůžu dočkat :D (za předpokladu, že mě to venku nezasněží. Like seriously, proč jsme na Vánoce měli hovno a ne sníh a teď to najednou všechno musí přijít?)

Což mi připomíná... Už jste viděli trailer na Deadpool 2? Nedokážu vyjádřit, jak moc se mi líbí, jak Deadpool boří čtvrtou stěnu :D (yeah, anglicky to zní líp.) Takový krásný zcizovací efekt ve filmu :D Love it. (I love how they mock DC. It's a metal arm! It's not like we're trying to remove a mustache!)

Guess who's back

9. february 2018 at 9:24 | Nauesin
Velmi ráda bych se vymluvila na školu, jak strašně nestíhám a jak jsem tedy nemohla vlastně psát články, ale to bych lhala a docela nehezky :D Důvod, proč jsem už tři měsíce nepáchla na blog je jednoduchý- nechtělo se mi :D Zaměřila jsem svůj fokus na jiné věci a blog jsem tak trochu vypustila z hlavy. Pro ty, kteří na mě ještě nezapomněli, se tady pokusím zhrnout, co všechno se stalo:

- Posledně jsem psala o svém nástupu na výšku. Pořád tam jsem :D Před měsícem a něco málo dní jsem dokončila první semestr, mám 30 kreditů, tak, jak jsem chtěla a tak, jak je to přece jenom doporučeno. Ke svému údivu jsem zvládla i zkoušky z němčiny, které jsem nějakým způsobem zahalůzovala na Dčka. Weheeee. Celkově se tam prozatím spíše nudím, než bych se stresovala, za celou dobu jsem se učila pořádněji (asi tak 2 hodiny) dvakrát. A pořád hezky prokrastinuju s učením, pěkně čekám na den před zkouškou večer, abych se donutila učit se. :) (pls kill me)
Takže škola v pohodě, moje peněženka a játra trpí více, ale co už.

- Pomáhala jsem spolužákovi s angličtinou, doučovala jsem ho na "FCE" zkoušku, na gramatiku, kterou dvakrát nedal. Do třetice všeho dobrého po mém doučování měl o 20 bodů více, než předtím a dokonce celkově i více, než já :D (To víte, já se na angličtinu neučím...)

- Oslavila jsem svoje druhé kulatiny. Fuj, dokonce i já stárnu ;; No, když říkám oslavila, tak to neznamená, že jsem měla oslavu, jenom jsem prostě ze dne na den zešedivěla. haha. Už nejsem týnejdžr. chjo.

- Pokračuju v noblesním poslání psaní básniček. Jak jsem posledně postovala svůj první pokus v básničení, tak jsem od té doby napsala spousty věcí, něco přes 60 básníček včetně několika haiku C: Budu je vám sem později házet, tak si můžete přečíst. 60 jich opravdu nebude, dám sem jen ty, co si podle mého uznání zaslouží... no, nějaké to uznání. Minimálně malou pozornost. :D

- Hry zabírají v posledních dnech velmi velkou část mého života, přece jenom jsem už přes měsíc doma, takové hezké prázdniny mám. Do školy se zase řítím až 19.

- Co jiného dělat, když se člověk nudí, než sledovat seriály, že ano. Dodívala jsem The Big Bang Theory, respektive všechny díly, které jsou v současné době venku, začala jsem sledovat spousty dalších, jako například Himym(už se blížím ke konci a děsím se), Shameless, Lucifer, Suits, The Punisher, Daredevil a světe div se, poprvé v roce 2018 jsem začala se sledováním Friends. (Jo, vážně bývám ráda velmi pozdě u trendů c:)

- Anime jsem už neviděla ani nepamatuju. Co už.

- Dodívala jsem všechny Marvelovské filmy, které existují (vlastně až na Hulka, ale kdo by se obtěžoval koukat se na to...) a už se nemůžu dočkat všech ostatních, které se řítí pomalým či rychlejším krokem do kin. Avengers, Ant-man, Venom, Black Panther, Deadpool... hah. Jo a taky Ready Player One. Vypadá zajímavě.

- Vánoce byly jako vždy takový malý propadák. Těžko říct proč, ale v posledních letech jsem nebyla schopna si užít žádné svátky. Jediná fajn věc, která z Vánoc vzešla, je kávovar, který si naše rodinka pořídila, takže všichni máme velkou spotřebu mlíka a vody a instantní káva, to je co?

- Jo, určitě se toho stalo spousta, ale podrobnosti sem psát nebudu. Stejně by vás to nezajímalo :D


Tak zase někdy příště~

Hashtag studentlife

26. september 2017 at 15:33 | Nauesin
Jsem si docela jistá, že jsem právě spolu s bramborama snědla i hlínu.

Docela mě pobavily komentáře u minulého článku :D Že beru začátek své vysokoškolské kariéry optimisticky? Já jsem spoustu věcí. Ale optimista není jedna z nich. Ačkoliv se rok teprve začal, ano, párkrát jsem zaškobrtla. Ještě dřív, než jsem se na vysokou vůbec dostala a v dnech přítomných taktéž. Došla jsem na hodinu, na kterou, jak jsem se domnívala, se učitelka nedostavila. No, ona se dostavila, jen do jiné učebny, což jsem se já neměla možnost dovědět. A stalo se mi to znova. Zrovna dneska jsem opět přišla na hodinu, no do špatné učebny. Nemohla jsem je najít, tak jsem zdárně propásla jednu z těch dvou hodin, do kterých si můžu dovolit nejít, abych ukončila semestr. To potěší, no. Naštěstí jsem si pro příště zjistila, kam se teda přesunuli a jsem odhodlána na zbylé hodiny jít, i kdybych se tam měla doplazit v horečkách. (Uvidíme, jaká bude zima. Asi budu nosit roušku a šálu, kterou tak nesnáším.) Takže, optimista? Spíše člověk, který se nechce vzdát jen tak snadno, když už se dostal na školu. Konec konců, o přešlapech a špatných zkušenostech se povídá nejlíp :D

K mému zklamání budu chodit dvakrát do týdne na "Praktické cvičení" z agličtiny, kde bych na závěr měla složit zkoušku, která... podržte si klobouky... je něco jako FCE.

FCE.

F.C.fucking E.

NAH vůbec nemám CAE a vůbec nepracujeme s knížkou, kterou už mám dokončenou z druháku/třeťáku na střední :D Lidi, já se asi unudím k smrti. A evidentně tam musím taky chodit. A zkoušku složit. (Není to pro mě challenge, jen otrava) Snad mi ani nevezmou místo toho ten CAE, který už mám. Asi si budu kreslit... Docela mě zaráží, že výchozí úroveň po třech letech, na bakaláři, je C1. JÁ UŽ KURDE DĚLALA CERTIFIKÁT NA C1. Hodiny angličtiny pro mě budou až moc lehké :"D Jasně, něco se určitě přiučím, taky nejsem dobrá ve všem, mám problémy s časy, rozšiřovat si slovní zásobu je možno neustále... ale i tak. Proboha. Omlouvám se, pokud zním povýšeně, to opravdu nechci, nechci ani nikoho shazovat, pokud mu angličtina nejde tak, jak by chtěl. Jen... Nikdy jsem si pořádně neuvědomila, jaký je rozdíl mezi jazykovým gymnáziem, na kterém jsem studovala a ostatními středními. Až teď mi dochází, že úroveň angličtiny, jakou mám já (a že opravdu není bezchybná) nemají všichni. nějak mi nikdy nedošlo, že všichni lidé automaticky neumí anglicky tak, jako já a celá moje bývalá třída. Mezi nimi jsem se cítila naprosto obyčejně, protože jsme všichni měli dobrou úroveň angličtiny. Že se budu pravděpodobně řadit mezi nadprůměr populace v ČR... pořád mě to zaráží, když slyším, jak si lidi neví rady s něčím, co já používám úplně automaticky... A opravdu si teď vážím svých škol. Jak základky, která mi dala nejlepší základ, (ono velkou roli v tom hrály hry a manga, anime, seriály, všechno v angličtině) tak střední, na které jsme udělali všechno to, co budu dělat teď, jsem vděčná naší angličtináře, že nás tak drilovala :D Just... damn.

Psala jsem minule o své třídě? Myslím, že jen tak letmo. Tento týden jsem je tedy poznala všechny :D Yup. Všech 5. Se mnou 6. Jedna z toho je dálkař. AHAHAHA. Ale víte vy co, mně to vyhovuje. Mezi šesti lidmi je jen velmi malá pravděpodobnost, že se budeme navzájem pomlouvat, nemůžou se vytvořit partičky, jak to normálně bývá. Navíc v tolika lidech dokážu být i poměrně sociální člověk :D Ačkoliv je to poměrně smutné a vtipné zároveň, takový počet mi vyhovuje.

Chtěla jsem vám poděkovat za návštěvnost :D Od založení blogu se mi tady pár lidí objevilo, nějací lidi se tady objevují častěji a všichni dohromady to tady naštívili už více než tisíckrát~ Hezké, že.

Na jeden večer jsem se stala člověkem, kterým jsem nikdy nechtěla být :D A to sice typickým teenagerem/studentem. No. Protože v Opavě vůbec jsem tak strašně málo... Jen čtyřikrát týdně... Tak jsem si řekla... hell, já musím přijet i o víkendu! No a tak jsem se sbalila a v pátek večer jsem byla na vlakáči jako na koni. S přítelem jsme se sebrali a šli na kebab. To víte, není nad romantickou večeři při svíčkách, bez svíček. (Místo nich jsme měli pouliční lampy, které ještě nesvítily) Napapáni jsme se přemístili z prostoru náměstí do baru. Bohužel tam neprodávali nic než pivo a tvrdý alkohol. Žádný cider pro mě :/ Tak jsem byla přinucena si dát alespoň jedno pivo, které se tvářilo ochuceně. No, nic moc to nebylo, pivař ze mě nebude. nějak jsem ho teda vypila, mezitím přišli kámoši, na které jsme čekali. Naházeli jsme nějaké desítky do jukeboxu a tak nějak s plynoucím časem někdo dostal geniální nápad se přesunout do jiného podniku. A ten podnik už byl trochu jiného rázu, než byl ten bar, ve kterém jsme zakotvili. Byl to víc tuc-tuc-tuc kind of pub. Hráli tam spoustu remixů písniček, spoustu taneční hudby. Celkově to vypadá jako sklep, do kterého někdo zavedl elektřinu a pověsil tam diskokouli. A pak tam vybíral vstupné. Pokud ve skupince přátel nemáte člověka, který má potřebu se opít a vzít s sebou ke dnu všechny ostatní, které pozve, tak je to fajn. No my někoho takového měli. Poprvé v životě jsem se nechala opít. :) Na to, kolik mi je, vcelku výkon. Z příčin mi neznámých jsem po zhruba deseti půlkách vodky s redbullem a jednom pivě byla naprosto v pořádku. Problémy s koordinací noh se objevily, ale jinak jsem byla okay. (Když pomineme zvýšený tep) Žádná bolest hlavy, žádné zvracení, všechno si z večera pamatuju! Naopak jsem pomáhala kámošce, která toho měla o něco málo víc než já a nezvládla to. Ani nevím, jak dlouho jsme seděly před tím klubem a čekaly, až půjdeme domů... S přítelem jsme došli nad ránem a filozofovali o životě a existenci a brečeli a smáli jsme se a obojí zároveň a já nevím, jestli to celé mohlo být ještě víc klišoidní, než to bylo. Vcelku fajn, though. Někdy bych si to zopákla. Jen do jisté míry ovšem. Abych si taky mohla zatančit ^^

Jak jsem se do světa vydala

20. september 2017 at 17:11 | Nauesin
...no, nebylo to zrovna s ranečkem na zádech, ale...

oficiálně jsem od 19.9. 2017 studentem vysoké školy dvouoboru Angličtina + Němčina a ani první den mě nešetřili. On to byl sice můj první den tam, pěkně jsem se zapsala, ALE TO NEBYLO VŠE. Protože jsem tam přišla spolu s pár dalšími nešťastníky pozdě, respektive na poslední možný zápis, výuka už "v plném proudu" od 18., ne jen, že jsem přišla na zápis, já taky přišla a bylo po mě požadováno, ať si už hezky sestavím rozvrh (((((: (příhodný smajlík) Takže jsem tam stvrdla mnohem dýl, než jsem očekávala.

"Let's go, in and out, 20 minutes adventure."

vyslechla jsem si asi hodinovou přednášku o tom, jak to na vysoké chodí, čili kolik očekávají kreditů a volali si nás po oborech, přičemž jsem zahlédla asi dva lidi z mé budoucí třídy. Vyplnila jsem si index, který jsem následně odevzdala na podpis, easyy. No a přituhovalo. Následovala registrace do stagu. A já s sebou měla asi tak všechny papíry, jen ne ten jeden, který jsem potřebovala :D A to sice pozvánku, na které jsem mohla najít své univerzitní číslo, důležité pro registraci. No tak jsem pádila na studijní, klepala na špatné dvěře, za což jsem byla pokárána,(to snad zvládnu jen já) ale nakonec jsem číslo dostala a spěchala jsem zpátky do počítačové učebny, kde jsem musela počkat na volný počítač a teprve pak jsem se mohla vrhnout do tak složitého úkolu. Registrace byla v pohodě, příhlášení jsem taky zvládla, no zařazování předmětů se ukázalo ne až tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Vzhledem k tomu, že jdu pozdě a spousta míst už byla plných. No tak jsem dělala, co jsem mohla a až doma jsem zjistila, že jsem si zvládla dát pár předmětů na stejný čas, takže se překrývají. Jeden přesun jsem už s... eh, magistrou or whatever. S paní učitelkou. (lol, fakt nevím, co je vlastně zač, myslím, že mgr...) domluvila, takže jsem si to hezky přesunula. Na jeden jsem se bohužel musela vykašlat, ale nějak mě to netrápí. Poslední ještě budu vyřizovat v pondělí, uvidíme, jak to půjde.

"A jaké máš teda předměty?"
"Angličtinu a němčinu."
*nechápavé pohledy*
"Prostě angličtinu a němčinu na několik způsobů. Stejně byste to nepochopili..."

No, v úterý jsem teda všechno zapsala a snažila se pobrat co možná nejvíc informací, ale pořád to bude ještě trvat, než všechno pochytím. Chtěli si mě tam nechat, prý že klidně můžete jít do výuky... AHAHA. HA. Zdvořile jsem odmítla a zamířila si to do kavárny za kočičkama :D (Stejně bych tam musela čekat a pak bych měla jednu hodinu....) Dnes jsem podstoupila svůj první "pořádný" vyučovací den. No, na první hodinu se na to ta ženská asi vykašlala, nebo nevím, každopádně nikdo nepřišel, tak jsem hodinu a půl ztrávila na lavičce zíráním do zdi, kontrolováním všech sociálních sítí, které mám na mobilu. Docela to uteklo. Na druhou hodinu -překlad- jsem se dostala mezi bandu třeťáků a bylo mi řečeno, že se na to můžu vykašlat, že ona radši vede seminář v předkladu ve třeťáku (podle všeho někde v tom bordelu na stagu bylo něco jako doporučení pro ročník ten a ten, to jsem taky nějak nezaregistrovala... uvidím, docela mě ta hodina bavila, ta žena je dosti příjemná. Nevím, jaký rozdíl je v tom, jestli to budu dělat teď nebo až za dva roky... uvidíííme. Ono to je vcelku jedno, kredity jsou za účast a úkoly-jak jinak, než překlady z angličtiny... nemyslím, že bych na tom něco nezvládala. Navíc mě ta hodina fakt bavila.) Poslední dvouhodina byla... nom, "ligvistická propedeutika" což by se to češtiny dalo přeložit jako "úvod do studia jazyka" a jediná věc, která se nedala přehlédnout, byl fakt, že ta žena byla nehorázně roztomilá. Poměrně mladá a strašně milá. Dost jsem si ji oblíbila :D Což je dobře, z toho předmětu se nemůžu vyvklíknout, to je Ačko. Všechny informace o nadcházející seminárce a referátu se mi už líbily méně, ale to se nějak zvládne :D NĚMČINKA FTW! Fakt, že zkouška bude písemná mě taky dosti uklidňuje.

Pro tento týden už mám dost školy. Původně jsem měla jít ještě zítra na jednu hodinu, no evidentně daná osoba ještě neučí a v pátek nemám žádný rozvrh c: Dojezdy mě poměrně ničí, celková cesta zabere asi 50 minut, musím vstávat dříve, než na střední. Ale pořád by to mohlo být horší, no. Taky doufám, že co nejdříve potkám svoji třídu, zatím jsem jen náhodně potkala 4 lidi :D ale ono nás celkově je hodně málo...

Deníčkový zápis no.11

11. september 2017 at 20:11 | Nauesin
Takže... Ano, byla jsem dnes téměř naposled na své teď už bývalé střední škole. Klepala jsem se jako ratlík, měla jsem pocit, že nic nevím a ještě pár hodin před zkouškou jsem si hrála Overwatch. (My life in a nutshell) Nic jsem nejedla, ráno jsem akorát snědla banán, no hlad jsem dostala teprve, až ten stres ze mě odpadnul.
Tentokrát jsem měla asi větší štěstí nebo si profesorka řekla, že se mě chce zbavit stůj co stůj. Zaprvé jsem si vybrala Farmu zvířat, kterou jsem sice tedy viděla pouze z vlaku, no ke zdárnému dosažení 25 z 28 bodů to stačilo. Fakt nevím, kde je nahrabali. Tentokrát se mi dokonce snažila pomoci mnohem více, než na první pokus. na potítku mi toho řelka poměrně dost, no tak či tak bych to věděla. U neuměleckého textu jsem se s nimi mírně pohádala, no nakonec mi dali zapravdu a myslím, že mi to vysloužilo nějaké hezké bodíky a malé bezvýznamné plus (no to la pardón, ale hledat souvislost mezi Farmou zvířat a biologickým žvatláním o tom, jak funguje naše řeč... na to nemám ani já takovou fantazii. Tak jsem je navedla na cestu jinou a to sice, že mám pravdu a souvislost tam nevidím a zdůvodnila jsem to tak, že bych spíše hledala souvislost s 1984, díky Newspeaku, jakožto řeči, kterou si vymsysleli.) Anyway. Byrokrati zase všechno komplikujou a jak jsem měla dostat vysvědčení, tak jsem ho nedostala, Cermat si dává načas a prý bych ho měla čekat někdy v průběhu tohoto týdne. Díky tomu jsem ještě dnes musela obvolat výšku, na kterou jsem přijatá a zařídit si odsun dodání kopie maturitního vysvědčení na příští týden. Snad mi to tedy všdchno vyjde a já zanedlouho nastoupím do jámy pekelné (haha)
Střední škola je tedy dodělána s konečným vysvědčením za 1, 1, 2 a 3 (+ "nahrazeno") :) Not bad. Na to, že jsem dělala většinu střední naprosté kulové.

Další odrážka, o kterou bych se s váma chtěla podělit, jsou Havířovské slavnosti. Za nějaký "report" z akce to fakt považovat nemůžu, no popíšu vám své zážitky.
V první řadě... Společně se svou rodinkou jsme odjížděli z baráku něco před sedmou hodinou večerní. Pěkně jsme se oblíkli, načančali. Já se to odpoledne ještě učila na blížící se maturitu. Bláhově jsme si mysleli, že nám možná nebudou lézt do batohů a tak jsme si ještě po cestě zašli koupit energeťáky z Lidlu. Nom, bláhově jsme si to mysleli. Jenže to neznáte mého otce, totiž. Ten večer na mě byl bohužel zrovna nasraný, no tento fakt ovšem moc nepomohl místním "securitas" a.k.a. studentům na brigádě u vchodu. Stačí na kohokoliv vytáhnout průkaz s krásným železným mečem v něm, přátelsky pronést něco ve smyslu "Ale no tak, přece jsme lidi," a máte zajištěný vstup kamkoliv. Don't get me wrong, lístky jsme měli, jen jsme měli zakázaný kontraband, který chtěli, abychom vyhodili, no to se nestalo :D Thanks, dad. (Zákaz nošení svých věcí na festivaly je stejně bullshit, if you ask me. Ať si obchodníčci pěkně suší.)
Být to na mně, přijela bych sama až přímo na koncert Sabatonů, na který jsem tam přijela v prveřadě. Do 12 bylo ale daleko, lidí bylo hodně no a tak jsme se postavili do davu před jeviště a poslouchali jsme, co se dalo. Když jsme přišli, hrál zrovna Čechomor, od kterých jsem pár písniček znala, no že by mě to nadchlo nějak více se říci nedá. Později dojel přítel a začal hrát Team. To už jsem si alespoň mohla i zabékat, až na jednu písničku jsem znala všechny. Jak pronesl sám Paľo, zazněly tam nějaké sračky a menší sračky. Upřímně, ačkoliv Team dobrovolně neposlouchám, dal by se označit za jednu z kapel, na kterých jsem vyrůstala, moji rodiče je rádi poslouchali. Koneckonců jsou to takové srdcovky z dětství, takže jsem nakonec byla ráda, že jsme je mohli poslouchat. Bohužel, Havířovu asi došly prachy a tak najal velmi špatné zvukaře. Chudáka Paľa nebylo vpodstatě slyšet a ačkoliv si publikum stěžovalo, zvukaře to evidentně nezajímalo.
Po asi třech čehosi, co vypadalo jako konec vystoupení a po poměrně dlouhé hodině a půl jeho sláva skončila a metalisti se nahrnuli dopředu. Na stage přišel Sokol, kterého měli všichni evidentně za ten den už dost, tak ho poslali do riti, že oni chtějí Sabatony. (Vážně, mám pocit, že polovina lidí v ten den tam bylo metalistů, kteří přišli na jejich oblíbenou švédskou kapelu :D) Sama musím uznat, že mlel nehorázé sra_ kraviny, asi byl už přepracovaný. Po něčem, co se zdálo jako věčnost na druhou, se na jevišti začaly dít věci. Sjížděly se tanky, zkoušely se bubny, lidičkové pobíhali sem a tam a vše chystali.


Po další věčnosti se na scéně rožla (rozsvítila) světla, začala hrát hudba a kapela se objevila. Přítel si ze mě dělal srandu, že nic nevidím, protože já opravdu nic neviděla. Dostali jsme se postupně blíž a blíž jeviště, ale pořád to nestačilo, abych se svou výškou 160 cm viděla něco víc, než sem a tam nějakou hlavu. Byla jsem tedy odkázána na velké panely po stranách. Díky tomu mě po dobré hodince bolela krční páteř. Bohužel, jak jsem řekla, ozvučení nebylo nic moc a tak trochu pokazili zpěv Sabatonů, ale ani to mě neodradilo od užívání si jedné z mých oblíbených kapel. Hráli tam "old shit" a novější šit, který jsem znala, až na tak dvě písničky. Bohužel, Sabaton není zrovna kapela, se kterou by se dalo dvakrát zpívat, no to mi nezabránilo ve snažení. Zpěvák Sabatonů je napůl Čech, tak se tam v průběhu chlubil, kolik českých výrazů zná a jak má rád české pivo, které ho tam posluchači nutili pít :D Upřímně, co se mi na tom koncertu dosti líbilo, byla jejich přátelská atmosféra. Nevím, jestli se mi to zdálo, ale oproti jiným interpretům, kteří v každém státě a každém městě říkají, jak byli nejlepší, u nich to vypadalo, že to myslí opravdu vážně a že jsou tady v ČR rádi a že se do ní taky rádi vracejí. (přinejmenším na to pivo) Klobouk dolů před jejich bubeníkem. Na závěr nezklamali a zahráli nám jistě velmi očekávanou sabatonskou klasiku primo victoria a já si mohla vyzpívat hlasivky. Osobně nejsem moc expresivní člověk a tak mě na koncertu neuvidíte skákat přes hodinu do rytmu hudby na jednom místě, obklopena dalšími individui. Naopak jsem ten člověk, který se na vás pohrdavě podívá a odfrkne si, když do něj nalití narážíte dobrých deset minut a vy si pak pomyslíte, jaká kráva, která se neumí bavit. U Sabatonů jsem stále neskákala, zato se téměř pořád pohupovala do rytmu a mě přišlo, že jsem ten nejživější člověk v okolí a říkala jsem si, co s těma lidma jenom je. Jak někdo dokáže nehybně stát na jednom místě, ani si falešně nezpívat?!

Díky koncertu jsem dokázala na chvíli zapomenout na realitu a místo starostí v hlavě si užít života a to je jedna z věcí, kterou miluju na metalových koncertech. No, jakýchkoli koncertech dobrých muzikantů. Ale metal je MY JAM, takže... Z koncertu jsem odcházela s dřevěnýma nohama a bolavou pátěří, no naplněna vzpomínkama a hormony štěstí. Jo a taky jsem si domů odnesla jednu konfetu, kterou na závěr vystřelili do jeviště. Odcházeli jsme za zvuků ohňostrojů na ukončení festivalu (tipuju) asi kolem půl druhé ráno, dojeli jsme domů a švihli sebou do postele :D Jeden z nejlepších dnů mého života. Strašně jsem je chtěla slyšet naživo :)

We all float in heeereee~

8. september 2017 at 10:57 | Nauesin
Co zajímavého se událo v mém životě.
Mhm.


Byla jsem zdárně přijata na oba obory vysoké, na které jsem se hlásila. Jako obvykle se Česká pošta neobtěžovala zazvonit na můj zvonek, tak jsem se zase hezky vytočila. Bůh ví proč, PPL si s těmi malými čudlíky dole u vchodu poradila na výbornou, ale někdo v té firmě na poště asi neví, že čudlík na zvonek je hned vpravo od jména. Nevím. Každopádně jsem si teda dojela na poštu sama a po tom, co jsem byla svědkem chování jedné občanky tohoto města, řekla jsem si, že tu paní u okýnka už raději nebudu obtěžovat se svými sarkastickými narážky na to, že jsou naprosto neschopní na mě zazvonit. "Nezastižen doma" my ass. Koneckonců, ona za to ani nemůže, takže bych si stěžovala na špatném místě. Každopádně jsem si teda z obou zmiňovaných oborů tak nějak předběžně vybrala kombinaci Angličtiny a Němčiny a teď ještě doufat, že se nevrhám k branám pekelným a že taky zdárně udělám maturitu, jinak jsem vy víte kde. Moc hezky mi to vychází :D Tedy... no, hezky s trochou nadsázky. Schůzku s češtináři mám naplánovanou 11.9. a zápis do školy se koná 12.9. ráno :) To pro mě znamená, že 11.9. se vše rozhodne, alespoň tedy v tom horším případě má budoucnost na další rok. V tom lepším smlouva s ďáblem na minimálně 3 roky. V pondělí tedy budu potřebovat si zarezervovat všechny strážné anděly světa a možná doprovod mého štěstí s pořádnou dávkou kávy. No, každopádně budu mít ještě poměrně dost vyřizování, pokud při mě bude štěstí stát.

PPLko si se zvonky poradila tak výborně, že jsem obdržela svůj balíček velmi rychle, vlastně na druhý den, co jsem si objednala mobil. Yeaaaah už mě ten starý pěkně štval, měl pořád plnou paměť a to bez toho, aniž bych tam cokoliv stahovala, pořád jsem musela čistit data z aplikací, což člověka taky zrovna dvakrát nebaví a ono to někdy ani nepomohlo, tak jsem to dávala do továrního nastavení a to je potom zábava. Zkuste si pořád stahovat všechny sociální sítě a zkoušet si vzpomenout na heslo, když se tam nikdy nepřihlašuju. Taky byl nehorázně pomalý a jeho foťák mohl být na můj vkus o dost lepší. (Měla jsem ho asi 4 roky) A tak jsem přešla z Huawei mobilu na Xiaomi, protože mi to přítel několikrát opakoval, že prostě příští upgrade mobilu jedině na Xiaomi. Tak jsem hrdým vlastníkem Xiaomi Redmi 4X a já se pořád rozplývám nad jeho rychlostí, výdrží baterky a toho místa! Už jsem si zvládla objednat obal na toho malého černého miláčka, tak snad ho zvládnu uchovat v nerozbitém stádiu, než přijde.

Se zvětšeným místem na úložišti jsem si postahovala taky nějaké hry, což je pro mě přepych, který jsem si dříve nemohla dovolit a za dva dny jsem si zvládla vypěstovat závislost. Co za dva dny, za pár hodin :D Začala jsem hrát Soul Seeker, hru podobnou té, kterou jsem hrála v minulosti, když mému telefonu ještě nehrabalo. V podstatě si chováte "příšerky", ty levlíte tím, že bojujete proti jiným příšerkám a postupujete různými mapami a z těch vám padají nejrůznější předměty, runy na jejich vylepšování etc... ono se to špatně vysvětluje, ale jsem si jistá, že jste nějakou takovou hru v minulosti už hráli, ono jich je vcelku hodně :D

K nadpisu...
You'll float too. Aaaa další filmy. možná jste si všimli, že jsem milovník hororů, tak je vám asi jasné, že jsem si nemohla nechat ujít premiéru IT od Kinga verzi 2017. Já tam šla s tím, že jsem absolutně nevěděla, co očekávat. Bohužel nebo bohudík jsem neviděla prvotní verzi z roku 1990, ale po tomto zážitku se na ni určitě podívám. A taky si snad přečtu tu tlustou bichli, kterou jsem už jednou měla půjčenou, ale nebyla schopna ji číst :D Mě osobně se film líbil hodně, ačkoliv to nebyl "můj typ hororu" stylu necháme vás v napětí, že nevíte, co se v tomto domě děje a budete společně s námi odhalovat záhady minulosti, až to postupně vygraduje ve velké finále. It je spíše "pozor, příšera," respektive "pozor, klaun!" type of horror. Jakože tam chybí napětí, zato ve vás film vyvolá poměrně slušnou dávku strachu (z klaunů a ostrých zubů) Některé scénky byly naprosto nechutné i na mě. Místnost plná krve mě opravdu nenadchla, musela jsem si zakrývat oči :D (krev není má silná stránka, to vám povím. V rozumné dávce mi nevadí, na Walking Dead se koukám pořád.)

Zítra se jinak tedy vydávám se svou rodinkou na Havířovské slavnosti na koncert Sabatonů, už se moc těším :D Dnes ještě potřebuju zajít k foťákovi se vyfotit, kdybych tedy dodělala střední, tak na zápise po mě budou chtít krom kopie vysvědčení taky dvě moje fotky. AHAHAHA to zas budou krásné doklady :D (Taky se jdete fotit na nějaké doklady, občanku, pas, cokoliv a neočekáváte od toho vůbec nic a přesto to dopadne hůř, než jste si mysleli? Tak nějak čekám, že se budu cítit XD)

Jede někdo z vás na Comics Salón v Bratislavě? Já se tam po x letech vracím, no tentokrát jsem nesehnala nikoho, kdo by se mnou šel, takže tam budu orgovat :D Kdyžtak dejte vědět :)

Desu nóto, sraz a hezky strávený víkend

3. september 2017 at 19:16 | Nauesin
Původně jsem chtěla napsat recenzi, ale pak mě to přešlo. V podstatě bych jen opakovala, co napsala Saku. (Malá nenápadná reklama, ne že by to potřebovala :D Rozhodně ne ode mě.) Jsem se teda jakože odhodlala kouknout na Death Note od Netflixu, čistě ze zvědavosti, za cílem pobavení. Ke svému překvapení jsem taky obdržela dávku cringe, takže myslím si, že spokojenost. Zajímavé mi na tom hlavně přišlo to, že přítel, který na rozdíl ode mě neviděl původní anime ani nečetl mangu, to ohodnotil pravděpodobně o jen malinko lépe. Takže fakt, že je to trochu shit a Amíci udělali přešlap, je potvrzen. Já hodnotit film jako takový snad ani nemůžu, jsem moc předpojatá originálním anime. No, ztráta času to nebyla, alespoň jsem se pobavila.

Jako vždy, můj život je zajímavý jen tehdy, když ho trávím se svým klukem :D Další víkend jsem s ním strávila, proto mám o čem psát články, haha. *sighs*

A když říkám zajímavý život, myslím tím, že se mám s kým koukat na filmy a válet se doma. lol. Kromě Death Notu, na který jsem se nechtěla dívat samotná, jsme taky zkoukli Kingsman: The Secret Service, doporučuju všem milovníkům action filmů nebo/a Samuel L. Jacksona :D

Nějakým zázrakem jsem jej přesvědčila, že se podíváme na yaoi. No a protože ho nechci až tak strašit, rozhodla jsem se pro Sekaiichi Hatsukoi, takovou lehčí formu. Tož vzal to dost dobře :D (Jak já jsem ráda, že nemá nic proti c:)

Aby se neřeklo, že jsme anti-sociální páreček, který sedí celé dny doma, (ono zase to počasí nebylo teď zrovna dvakrát krásné) tak jsme zašli na Otaku sraz v Opě, který se vivinul přesně podle očekávání, ale zároveň pěkne překvapil. Kvůli vytrvalému dešti jsme se sešli na obvyklém místě, kupodivu nás nebylo 5 jako vždycky, ale tentokrát dokonce 10. wohoo. No a jak už jsem zmínila déšť,... ten nás zahnal do hospody. Protože bychom tam za normálních okolností samozřejmě ANI NEPÁCHLI *baner s nápisem "sarkasmus"* Ale svést se to na něco musí. Ráda bych zmínila, že v té krčmě nebylo nic pro mě na pití, měli tam jen a pouze pivo. Tak jsem byla přinucena si dát nealko, poprosila jsem o kofolu a oni mi donesli skleničku. Kofolu ve skle. Další zklamání. S přibývajícím časem do sklepů přicházeli lidi a s počtem lidí se zvyšovaly decibely v prostoru. Načež jsme se rozhodli sbalit si své saky paky, vzít s sebou nově příchozí tváře, 3 holky, s kterýma jsme se začali bavit, a přemístit se do jiného podniku, kde bychom se mohli alespoň slyšet. A já dostala svého a objednala jsem si Kingswood. Takhle, jakožto introvertní člověk, který není schopen si udělat nové kamarády a když, tak mu ani nevydrží delší dobu, jsem byla ráda za svého přítele, který je tedy pravý opak mě (ačkoliv to bude zapírat vším, čím může) a udržoval zdravou hladinu konverzace, které já schopná nejsem. Byly to zajímavé osoby, všechny mladší, trochu střelené, v takové té správně šiblé fázi otaku-fangirling, ale bylo celkově moc fajn. Jsem ráda, že jsme zase poznali nové lidi.

Jako už tradičně jsme se dnes na cestě domů stavili v Kočičí kavárně. Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik lidí tam za normálního provozu je. Člověk si vážně musí udělat rezervaci, jinak hrozí, že si nikam nesedne. Nám to vyšlo tak tak, obsadili jsme poslední volný stůl pro dva. V té kavárně jsme už pečení vaření :D

K mé všeobecné radosti jsem byla schopna mně,rodince a příteli koupit lístky na Sabatony na Havířovských slavnostech <3 ještě nedávno, po koncertě Rammsteinů v Praze, na kterém jsme byli, jsem si tak z legrace říkala, že ještě potřebuju zajít na koncert Sabatonů a můj život bude kompletní. No za několik dnů jsem se dozvěděla, že budou letos na slavnostech a tak jsem se modlila, ať nejsou ve stejný den, jako moje maturita :D nebo hůř, před. Ale vše vychází a já budu moct po 9. umřít v klidu a míru. (kdo potřebuje jít dodělávat maturu nebo žít, po takovém zážitku, že ano.)

My sweethearts

30. august 2017 at 18:11 | Nauesin
Jak to tak vidím, asi budu psát nekvalitní články častěji, minulý měl skoro největší počet komentářů v tak krátké historii tohoto blogu :D (Chápu, jste líní číst složitější, delší články. I accept that.)

Co se updatu mého života týče...
Jsem nehorázně nahypovaná, zítra vychází Life is Strange 2, prequel k LiS a já ho nejspíše asi zítra taky koupím :D Dneska jsem neodolala a koupila si Witchera 3 za 18EUR, ačkoliv si ještě musím počkat na novou grafickou kartu, protože můj počítač to nemůže v životě utáhnout :D Nikdy neuškodí tu hru už mít anyway. Do té doby budu závislačit na tom, co můžu hrát.

Dnes mi taktéž přišly dvě figurky do sbírky ^^ Ačkoliv nejsem sběratel, (moje sbírka se skládá z teď už 5 figurek) stále miluju Overwatch a tak jsem si nemohla pomoct. Objednala jsem si Widowmaker, moji oblíbenou sniperku a Mercy, mojí main hrdinku - healerku. Ačkoli jsou obě moc roztomilé, Mercy má zlomenou staffku a mě to moc mrzí ;; I přes to mi obě teď ochraňují počítač~


Ty dvě se přidaly k mé o mnoho menší D.vě a společně teď asi tvoří nejoblíbenější postavy z Overwatche, evidentně mi ani nedochází, jak je mám ráda.

Tady jsou klíčenky, které jsem si objednala o něco dříve: (D.va je na první klíčence)


Myslím, že chápete :D Ale jinak jsem naprosto v pořádku, pokud se ptáte. Včera skončil event v OW a já z něj dostala vše, co jsem chtěla, jsem spokojená.

Dneska jsem byla na konzultacích se svou češtinářkou ohledně maturity, no šlo to dobře, nikdo neumřel. Docela se snažila dohnat to, co nezvládla za 4 roky a tak se mnou alespoň něco málo projela, podívala se na mé vybrané vypracované knížky/autory, poukázala na nějaké chyby a doporučila mi si projet neumělecký text a říkat někomu, co jsem se naučila. Což určitě hodlám udělat~

Anyway, to bude vše pro dnešek, můj život je tak zajímavý.

Minulost, přítomnost, budoucnost aneb další deníčkový zápis

26. august 2017 at 10:02 | Nauesin
I have hard times making up titles -3- I ran out of cool quotes *sighs*


Nevím, jak u vás, ale tady to počasí za oknem je fakt strašné, proto sem dám trochu krásy.

Už jste někdy dělali spoustu věcí, které byste normálně nedělali, jenom proto, abyste posunuli dělání úkolů? Učení? Já dokonce i uklízela. Nom. Ať už se mi to líbí nebo ne, sama jsem se do toho namočila. Jak už jsem v minulých zápisech několikrát zmiňovala, nic se bohužel nezměnilo a já pořád musím dodělat maturitu. No a protože konec měsíce, konec prázdnin se blíží, je nejvyšší čas se opravdu začít připravovat. A právě proto dělám spoustu jiných věcí.

Dokonce jsem si po dlouhém rozhodování půjčila od přítele kytaru a rozhodla se, že tomu dám šanci :D Připadám si jako debil. Moje prsty prostě začnou nopovat. Like. Nope. Just nope. Seriously, jak to ti lidi dělají, že je ohnou do takových křečovitých pozic?! Kvůli té holce jsem si musela i ostříhat nehty. Gelové. Protože by to prostě nešlo :D Anyhow, moje prsty trpí, ty struny jsou nehorázně tvrdé and I'm having hard times. This guna b fun. Lul. Asi si počkám na to trsátko, než vůbec pořádně začnu!

Podnikli jsme s přítelem ještě takový malý výlet na konec prázdnin, protože proč ne. Tak nějak spontánně jsme se rozhodli jet na Jižní Moravu do Lednice (na Lednici? idk...) Věděli jste, že ČDčko provozuje 24hodinové jízdenky?! Jakože vážně. Máte jednu jízdenku na 24 hodin, můžete jezdit kam chcete, kolikrát chcete. To je hrozně cool. Vyjde mnohem líp, než obyčejná jízdenka z místa A do místa B a já pořád nechápu, jak je to možné a proč jsem o tom nevěděla. Osobně pochybuju, že o tom ještě někdo vůbec ví. Jízdenka teda pro jednoho stála 340Kč. Celý den nám ovšem propršelo U.U Díkybohu to nebolo zas až tak hrozné. Koneckonců zahrady Lednice jsme zvládli projít, když ještě nepršelo, bylo jen tak pochmurno. Pršet začalo až když jsme byli vevnitř na prohlídce. Prošli jsme královské apartmány. Vždycky jsem ráda pokukovala po tom, jaký nábytek měli v dobách minulých :D Na závěr našeho výletu jsme si dali drahý oběd v restauraci poblíž, ale damn bylo to dobré.

O pár dnů později jsem se ukázala na přijímačkách na výšku. Angličtinu jsem zvládla dodělat a ještě jsem se 15 minut nudila. Později jsem přišla na to, že jsem udělala takovou blbou chybu! Zaboha jsem si nemohla vzpomenout, že "not moral" je "amoral"(například). Já tam zkoušela snad všechny předložky, žádná mi neseděla, ale na a- jsem si opravdu nevzpomněla. Ah, lovely brainfarts. Vtipné bylo, že na němčině jsem byla sama :) Docela mě to pobavilo, jsme měli soukromou session s učitelem tam. To už jsem měla trochu víc problémů si vzpomenout, jak se vlastně německy mluví. naposled jsem dělala maturitu z němčiny (Nějak jsem ji zvládla na 2, fakt nevím jak.) a vzhledem k tomu, že ji normálně nepoužívám tak, jako angličtinu, docela mi trvalo, než mi mozek naskočil. Ale naskočil. Nějak. Dokončila jsem to ještě před časovým limitem, snad to nebylo až tak hrozné. Momentálně čekám na výsledky.

Konečně jsem viděla Wonder Woman. Musím říct, že nejsem až takový geek, takže jsem o WW nic moc nevěděla, pouze jsem předtím viděla trailer. Osobně DC moc... no, nesleduju a nikdy jsem nečetla. (Od Marvelu jsem četla pouze Avengers a to ještě jen první díl :D) Film mě ale velmi nadchnul, měl moc hezkou kameru, zajímavé efekty, z bitev jsem dostávala husinu a celkově byla Wonder Woman po celou dobu nádherná. Fakt hezky zpracované. Co víc k tomu říct :D

U Saku jsem přišla na Star vs. The Forces of Evil a vcelku mě to zaujalo :D Viděla jsem zatím jen polovinu první série, ale průběžně si to pouštím ve volných chvílích. Nějak nevím, co k tomu říct. Na animáky se asi nikdy nepřestanu dívat (k všeobecnému zhrození/pobavení mých rodičů.)

What is it? Oh, this? Yeaaaah změnila jsem /opět/ "design" a nom. Ano. It's my bad habit. Ale co už. Změnila jsem to tu na hipsterský koutek. /lol/ Nevím, docela se mi to líbí, je to jednoduché a ucházející. uvidíme jak dlouho to tu vydrží :D

Make a wish

16. august 2017 at 11:10 | Nauesin
a star is falling.

Věděli jste, že probíhaly Perseidy? Moc hezká záležitost. Ani letos jsem si je nenechala ujít. Poprvé jsem je pozorovala před dvěma lety. Tehdy to bylo nejhezčí, byli jsme v Alpách na dovolené v Rakousku, obloha šla moc hezky vidět. Ležely jsme s mamkou u jezera na dece. Loni jsme opět s mamkou navštívily hvězdárnu, kde nám udělali přednášku ohledně padání objektů z vesmíru na naši zem a kolik škod způsobily. Byla zima, tak jsme to kolem půl jedné zabalily, přesto se nám povedlo vidět hvězdy. Letos jsem si udělala výlet za svým přítelem a společně jsme odjeli dál od města a skončili jsme mezi polemi vedle strašidelného lesa, do kterého před naším příjezdem vběhly dvě srnky, na cestičce z hlíny a štěrku. Lehli jsme na deku a dalšíma se přikryli. Letos byla tedy opět docela mlha a pár mráčků se taky objevilo. Sem tam nešlo vidět nic, ale po několika minutách se vítr rozhodl nám zpříjemnit výhled a my přemýšleli, jestli se ta blikající hvězda opravdu pohybuje, nebo nám jenom hrabe. Viděli jsme pár krásných hvězd spadnout, pár menších a kratších pádů. Do toho nám z nedaleké skupinky domečků hrála vcelku ucházející hudba. AC/DC, Makaréna i novější "hity" popové hudby. Byla poměrně zima už. Na místě jsme vydrželi skoro dvě hodiny, kolem jedné ráno jsme odešli. Nahrnula se mlha a mě už byla opravdu zima.

Ačkoliv jsem to neměla v plánu, na další den jsem zůstala a my, jako už téměř tradičně, zamířili do kočičí kavárny na nějaké to pitíčko. Já si dala Frappé a přítel ledový čaj. Tak nějak spontánně jsme se rozhodli jít po návštěvě do kina, protože jsme naposledy byli ani už nevím kdy a na čem přesně :D Ale my chodíme tak nějak jednou za čas, takže to neřeším. Vzhledem k tomu, že tam toho teď moc není a film, na který jsme spoolu chtěli jít on už viděl s kamarády (-.-) a prý to za moc nestálo, vybrali jsme něco jiného a zamířili na Annabelle 2. Měla jsem svoje pochybnosti. Neviděla jsem jedničku, ale slyšela jsem, že je to stejně strašný horor. Jakože za nic nestojí. Vyhledali jsme teda hodnocení na čsfd (nemám v to až takovou důvěru, ale budiž.) a světe div se, všichni v komentářích říkali, že to je průměrný horor, ale že je rozhodně lepší, než první díl. Hodnocení má taky o 20% lepší. 73%, to už je film hodný zhlédnutí. (Člověk ani nemá moc na výběr, kvalitních hororů všeobecně ubývá) Osobně jsem si film užila, měl moc hezkou kameru. Typický styl podobný V zajetí démonů. Bohužel jsem člověk, který vyledává hororové filmy a proto je pro mě čím dál tím těžší nečekat jumpscary. Jsem ve stádiu, kdy kamera přejíždí dům, ve kterém se film odehrává a já vám přesně dokážu říct, s čím tam bude někdy v průměhu nějaká lekačka.
Ony se používají vesměs pořád ty samé osvědčené triky. Díkybohu se leknu stejně i když to čekám :D Člověk jen neví, kdy přesně se to stane. Takže jo, film jsem si užila.

Další den (Nau už nemá co na sebe) jsem byla vyzvána na odvetu v minigolfu. No, tentokrát jsem opravdu prohrála :D Ego obnoveno, chlapská hrdost taky, svět je opět v rovnováze. Weeeheeee~
Poté jsme se rozhodli udělat menší výlet za kámošem a podívat se na nového Ricka a Mortyho. Jak já si užívám jízdy na jeho motorečce :3 Well, I enjoy roads in general, but there's something special about that. Jestli ještě nesledujete Ricka a Mortyho, děláte velkou chybu!

Psala jsem email na výšku a díkybohu je to tak, jak jsem si myslela. Nechají mě dělat jednu zkoušku z angličtiny, která se bude počítat na oba obory. pfuuu. Docela se mi ulevilo. Takže mám slušnou šanci že se někam dostanu :D jediná překážka v cestě je teď pro mě maturita z češtiny, ale věřím si i s tou. Není možné, abych to zpackala podruhé. Please.

Random song of the week. Pretty cool.
 
 

Advertisement