24 hodin vzhůru a 13 hodin na cestě aneb první den v Německu

3. september 2018 at 22:17 | Nauesin |  Deníček

Název mluví za vše, myslím si.

Úspěšně se hlásím z prvního, začátečního dne mého erasmovského pobytu v Německu. Cesta byla dlouhá a náročná. Po namáhavém balení kufru mě rodiče večer hodili v 6 hodin na vlak, kde jsme se setkali s ostatníma na nádraží. Prohodili pár slov, zavtipkovali a s příjezdem vlaku jsme se rozloučili, tatínek mi pomohl dostat kufr do vlaku a další (ne moc ochotný) pán ve vlaku, za doprovodu popruzeného "co v tom kufru táhnete" protože, admittedly, byl těžký jak sviň. Polovinu cesty jsme se se spolužačkou nedůvěřile dívali na naše velká zavazadla visící nám nad hlavou na poměrně nestabiln vypadajícím železu. Strávili jsme 3 a půl hodiny ve vlaku z Ostravy do Prahy. Měli jsme spoždění, naštěstí bylo jenom 15 minut. Na hlavák jsme dorazili po desáté hodině večerní a v té chvíli začla ta pravá sranda.



S kufry z vlaku nám pomohl velmi příjemný pán ve středním věku s tričkem Godfather na sobě, to bylo v klidu. Dolů jsme jeli výtahem, zastavili se na záchodech, jelikož jsme přes zavazadla v kupéčku nemohli vystupovat na záchod ve vlaku (necessary information is necessary) načež jsme zjistili, že většina automatů na jízdenku nejede a jediný u sebe má samozřejmě dlouhou frontu. Tu pak ještě prodlužovali dvě babky, které tam s tím maturovali. Díky bohu jsme všechno stihli a na Florenc dorazili v čas. Mě by byla bývala vypustila duše, kdyby mi náhodná pocestná paní nepomohla s kufrem do schodů. Naprosté zlatíčko.

Dostali jsme se tedy na florenc, našli jsme druhé nástupiště, na kterémž již stál náš kočár. Spousta lidí před ním ukazovala jízdenky a podávala zavazadla, tak jsme se přidali. Já, spokojená, že všechno klape, ačkoliv zpocená jak lehká děva jsem usedla do sedačky v busu a všechno bylo pro tu chvíli krásné. Pustili jsme si se spolužákem Deadpoola (viděla jsem ho už asi popáté, ale prostě neomrzí) a relaxovala jsem. U hranic jsme si udělali zastávku na benzínce, tak jsem se radovala z normálního záchodu (my, co trpíme strachem z úzkých prostorů prostě neoceníme krásu autobusových záchodků podobajících se toitoikám. nebo toitoiky for that matter.). Po dalších 5 a půl hodinách jsme s asi 15 minutovým zpožděním dorazili do cíle, Bavorska.


Tato fotka bylo pořízena ve 4:45, kdy jsme se rozhodli usadit na hlaváku, protože jsme ještě měli čas do 7:30, než nás pustí na koleje. Nikde nikdo a já jsem v tu dobu nespala už asi 18 hodin. Kolem procházelo spousta podivných lidí a spousta ještě podivnějších. No nějak jsme přečkali do 6:15, kdy jsme to už nevydrželi a v pološeru ranního města se vydali s pomocí google map na adresu našich budoucích domovů. A tak jsme se vydali na 2,3km tůru s těžkýma kuframa. Cestu, která měla původně trvat cca 30 minut jsme protáhli na asi 50, jelikož jsme si dělali přestávky. Moc krásné město, musím říct. Fakt se mi líbí.

sice to není zrovna ta hezká část, ale z kolejí vidím na hrad!

Budovu kolejí jsme našli a ještě chvíli před ní čekali na hausmeistera, který nám poté dal klíč a sdělil číslo pokoje.


To, na co se koukáte, je klíč. To, co vypadá jako normální klíč je pak klíč od schránky. Taky jsem s tím asi 5 minut maturovala, než jsem otevřela ty zatracené dveře na moderní techologii :D přikládám čip jak blbá, ono to na mě zeleně bliká jak blbé, ale to, že s tím musím asi půl století točit, mi nikdo neřekl.

Po úspěšné maturitě s klíčem jsem se otcla v třípokojovém bytě. Nečekajíc jsem otevřela jedny dveře a možná pravděpoodobně vyděsila svoji spolubydlící, o které jsem se pak dozvěděla, že se jmenuje Marzia, studuje biologii a je to moje senpai. Z šoku jsem začala mluvit anglicky a trochu jsem ji tím nespíš vystrašila. Spíš než anglicky ona teda používá němčinu, jak to tak vidím :D Moc jsem s ním ještě neměla šanci mluvit, později se vydala na praktikum a já do centra zpátky.

A teď... murphyho zákon, here we go. Tak, jak jsme si všichni říkali, že není možné, že by v pokoji, za který člověk platí 260 éček měsíčně není povlečení... jsme se šeredně mýlili. Nejen, že tu nebylo povlečení, ona tu nebyla ani peřina, nic, prostě matrace na roštu. Takže jsme se společně všichni tři vydali vyčerpaní do centra města do obchodu, který nám spolubydla doporučila, pro deku, polštář a povlečení. Hurá, mám novou, fluffy, příjemnou světle tyrkisovou deku o rozměrech 150x200. Alespoň něco tedy. Na cestě jsme se ptali jedné babičky na cestu, vypadala, že ráda pomohla cizincům v nouzi, co na ni mluvili broken němčinou :D Fakt z toho měla radost. Ach ty babičky.


V době, kdy jsme se vrátili zpátky z obchodu o 17 éček lehčí a poté, co jsme si řekli, že nebudeme dávat 1,40 euro za tři zastávky busem a tak jsme šli pěšky, jsem už nespala 24 hodin a asi 18 nejedla plus jsem měla zhruba 5 km v nohou. Tak jsem alespoň do sebe nějak nacpala polovinu řízku s chlebem a pokusila se alespoň na chvíli usnout, což se mi na 4 hodiny povedlo. Od té doby se snažím dělat co nejméně náročných věcí, ty mě čekají až zítra. Spousta papírování a taky musím nakoupit nějaké pečivo, jelikož muffiny z cesty a müsli srdíčka je to jediné "jídlo" které tu momentálně mám k dispozici.

Oh a taky jsem musela vypít kafe s cukrem a bez mléka D:
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Eso Eso | 4. september 2018 at 16:45 | React

co dobrodružství!

2 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | Email | Web | 4. september 2018 at 17:02 | React

Teda, cesta zní docela hororově a upřímně mě překvapila i ta absence lůžkovin, obzvlášť za tu cenu. :'D

Ale hrad a všechny ty kostely, co tam vidím, vypadají moc hezky, tak snad už těch kixů bude co nejméně a užiješ si to. :3

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 5. september 2018 at 12:45 | React

Aspoň, že cestu jsi přežila.
Je s podivem, že jste tam neměli ani peřiny- ty by sis nemohla vzít ani z domova (asi by se nevešly).
Ale vypadá to tam hezky. Snad to půjde dobře :)

4 Meyri Salywely Meyri Salywely | Web | 20. september 2018 at 14:12 | React

V Německu jsem byla jen na hřbitově

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama