I will flip my shit if someone has troubles viewing this layout.

July 2018

50 kiláků na zmrzku

Monday at 11:15 | Nauesin |  Deníček
15.6. 2018

To se tak rodiče rozhodli, že mají chuť na zmrzlinu a ne jen tak ledajakou, nýbrž tu nejlepší v okolí. No a tak jsme se sebrali a vyrazili autem na malý výlet do Beskyd na Čeladnou, přesněji do Mlékárny Čeladenky pro zmrzlinku od kraviček c:

Na zmrzlinu jsme jeli už potřetí, jelikož je fakt moc dobrá. Žádná voda, ale pořádná smetana. Pravda, je dražší, než normální zmrzlina, ale tady opravdu cena odpovídá kvalitě a jednou za čas to člověka nezrujnuje.

Počasí bylo moc krásné, tedy pokud jste fanouškem horkého dne. Okolní příroda taky stojí za to a trocha čerstvého vzduchu jakbysmet.


Wallflower

Saturday at 14:05 | Nauesin |  Poetry

You are
A wallflower
My special
Kind of flower

You see things
And you understand
You keep quiet,
Dream you can stand

Just one look at you
Won't do much
Plain, boring;
Such and such

But you keep on
Hanging on the wall
Knowing, peaceful;
Ready to fall

You're a wallflower -
Easy to miss
And me - waiting;
Waiting for a kiss

-Nauesin

The thing about having too many ways of entertaining oneself

9. july 2018 at 13:25 | Nauesin |  idk
Jakožto jedna z těch více šťastných mám ještě pořád letní měsíce volna, což by se mohlo zdát jako skvělá výhoda, že ano?

haha. ne.

Ano, mám spoustu volného času na to, abych si užívala svého mládí do syta v letních měsících. Jenže pokud jste stejný introvert jako já a kontakt s lidmi vám je spíše cizí, jsou pro vás věci trochu jinak. Můj běžný letní den vypadá asi takhle:

- vstát v pozdních dopoledních až poledních hodinách
- dát si kafe a zapnout počítač
- přijít s kafem do pokoje a sednout si za počítač
- zkontrolovat všechny sociální sítě jak na počítači, tak na mobilu
- posbírat všechno železo a jídlo z farem a továren (Empires and Puzzles)
- proklikat auto-battle v yu-gi-oh duel links
- podívat se na twitch, jestli někdo zajímavý nestreamuje něco zajímavého /ne, jenom spousta fortnite/
- zkontrolovat subscribed list na youtube
- pustit si asi 10 vteřin nějaké hudby a posléze přijít na to, že není nic moc
- pustit si Two and a Half Men
- po několika epizodách přemítat o tom, co jiného dělat
- najíst se, protože umírám hlady
- přemítat o tom, jakou hru si zapnout
- rozhodnout se, že žádná za to nestojí a pustit další díl Two and a Half Men
- průběžně odpovídat na zprávy lidem, kteří se obtěžují mi napsat
- přemítat o možnosti, že bych mohla napsat nějakou básničku, jenže nemám múzu, tak toho nechat
- začít číst nějakou povídku na wattpadu a zjistit, že mě taky nebaví
- podívat se na poličku s knížkama, které mám rozečtěné a které jsem ještě nečetla
- začít malovat a v prostředku skončit a nikdy malbu nedokončit
- zahrát pár her Overwatche, když se mnou kamarád půjde
- večer
- postel
- 9gag
- spát

and repeat the next day.


Více či méně takhle nějak probíhá celý můj den s nějakým jídlem z nudy na víc. Jo. Nudy. Nudím se. Nedělám nic produktivního.
Člověk by řekl, že je fajn mít na všechno čas, ale ONO NENÍ. U mě se to má takhle. Já, než se rozhodnu, co vlastně chci dělat, dělám hromadu jiných věcí. Než abych se rozhodla pro jednu či dvě aktivity za den, dělala bych nejraději všechno zároveň a zároveň taky nic. Což člověka nechává s takovým prázdným pocitem, jakože svůj život mrhám a když se sama sebe příští den zeptám, co jsem den před dělala, vlastně mi to přijde, jako že jsem nedělala nic. Ráda bych měla takovou vůli a attention-span, abych byla schopna si prostě sednout k jedné věci a přitom nepřemýšlet, kolik dalších jiných věcí bych mohla dělat a cítit se dobře. Bohužel to nezvládám a tak nějak mi zbývá prostě existovat a čekat na večer, kdy můžu zase jít spát.

Zkrátka a dobře mám na výběr až moc věcí a díky tomu nejsem schopna dělat pořádně ani jednu. Když jsem měla školu, byl můj plán jasný. Vstát v nekřesťanský čas, přežít ve škole, dojít domu a vybrat si jednu věc, na kterou mám čas. Ale takhle... takhle mám zkrátka moc času. A ačkoliv teoreticky pořád něco dělám, přijde mi, že nedělám vlastně vůbec nic. Je to divný pocit, nejde dost dobře popsat.

Někdy si říkám, že bych se radši vrátila o několik let nazpět a měla v pokoji jednu hračku, s kterou bych si mohla hrát každý den. (což po zralé úvaze zamítnu, protože přece jenom nějaká možnost volby je lepší, než úplně žádná. Jen všeho moc škodí.)

Nevertheless, seriály jsou fajn, hry jsou fajn, čtení je fajn, všechno je to super, ale někdy bych potřebovala někam vypadnout.


Kráčím

8. july 2018 at 10:04 | Nauesin |  Poetry

Kráčím, ač nevím kam
Krůčky malé nadělám
Kráčím ve tmě bez přítele,
bez nikoho, kdo vzal by mě
za ruku

Kráčím hustým lesem
bez pomoci
Nevidím tam, nevidím. Jsem
ztracena v tiché noci
bez hluku

Já vidím pouze před sebe
Pod nohy ohlížím se,
bez jediné hvězdy nebe
v tichosti uzoufám se

Snad přežiji
tuhle pouť
na jejíž cestě žiji

Snad vysvitne hvězda tiché noci
a na cestu mi posvítí
Když ne, dokáži si pomoci,
přec nejsem křehké kvítí

Světlušky obětuji, budu-li muset,
pro trochu světla v temnotě;
Labyrint padne mi k nohám,
cestu uvolní mi, pokyne horám

Moc velkou v hloubi nitra naleznu,
bojovníka v srdci probudím
a plamenu svému zažehnu

Z lesa dostanu se, blíž k svému cíli
Hle v dálce cestičky!
Odolnost a píli
potřeba, nikoli hvězdičky.

-Nauesin

She who resides in the shadow

6. july 2018 at 22:13 | Nauesin |  Poetry

I reside in the shadows
Afraid of the pain
And other people's souls


I peek just a little
For a little is enough.
The spotlight is too brittle


I live in the dark and I cry in the dark
For maybe, maybe a little light
Could turn into a beggining of an arc


I whisper hoping they will hear
My lonely soul crushing
But no one does, not even you, my dear


For I am too weak to stand in the sun
A creature made to wander in the black
Dreaming of glory but the brevery's got none

-Nauesin

čočky vs. brýle aneb o mé krátkozrakosti

2. july 2018 at 11:29 | Nauesin |  idk
Kdyby jste mému osmi ročnímu já, které tehdá brečelo u očařky na židli, řekli, že za pár let budou brýle v módě, a že spousta lidí s dobrým zrakem je bude nosit pro parádu, možná by na té židli ani nebrečelo jako želva.