July 2018

sláva byrokracii a tak všelijak

27. july 2018 at 14:20 | Nauesin |  Deníček
Jde to, jde to, Imhotep.

Poslední dobou toho mám až moc na mysli. Jestli si myslíte, že odcestovat do zahraničí a studovat tam na daný čas je jednoduché, tak se šeredně mýlíte. Je toho tolik, co potřebuju vyřídit, že se mi z toho vaří mozek. Od vyplňování online testu vašich znalostí daného jazyka*, v mém případě němčiny, až po zařizování studentské karty. A to jsem si myslela, že nejhorší, a to zařizování kolejí, mám za sebou, ale ne. Ani ty koleje ještě nejsou vyřízené. Přišel mi Liebesbrief z Německa, nájemní smlouva, ve které mi v zásadě řekli, že celkově budu platit 260 euro měsíčne budu muset doplatit dalších 150 na kauci a že mi přidělují náhodný pokoj v bytě na kolejích asi 3 km od fakulty, ve kterém budu s dalšíma dvěma náhodnýma lidma z bůh ví odkud. Z nějakých příčin jsou oba mí spolužáci, kteří jedou se mnou, v třípokojových bytech taky, ale nejsme spolu. Why?! No idea. They are idjits.

*z němčiny mi vyšlo B2, až na vocabulary, které mi drhne a zaseklo se na B1

Jednu smlouvu musím podepsanou poslat zpátky do Neměcka, společně s dokladovkou, kterou nevlastním, takže ji budu potřebovat nejprve obstarat, takže se v 30 stupňovém vedru musím hnát s makeupem za foťákem, aby mi za drahé prachy vytisknul 4 kopie mého krásného gesichtu. A potom budu potřebovat obálku a zajít na poštu. Další peníze! ay! A ještě jeden dopis se smlouvou budu muset poslat na svoji univerzitu, aby mi mohli následně posílat kapesné do Německa :D A dále mám nějaké další papíry, které potřebuju vytisknout a dovést s sebou. Na jejich univerzitním portálu jsem se asi hodinu nahlašovala, jenom proto, aby mi řekli, že budou požadovat dalších asi 150éček jako studentský poplatek nebo co o.o"

Jenže ouha, já nemám žádnou barvu v tiskárně. Dneska jsem teda objednala pár cardridgů, abych všechny věci mohla vytisknout a měla nějaký ten pokoj v hlavě, jelikož myslím na všechny deadliny, ve kterých musí být dopisy na svých místech, jinak jsem essentially screwed.

Sláva byrokracii! Papíry na papíry! za papíry!


eh.

Jinak jsem byla včera venku s bábinkou na pár hodin, bůh ví proč měla náladu se za mnou stavit a koupit mi frappé, cheesecake a tento krásný hořkosladký nápoj složený z pink ginu tonicu a mraženého vovoce. Byl moc dobrý c:


Ale abych pořád nemyslela na všechny ty nepříjemnosti, udělala jsem si radost a objednala si Kindle, to pro ty dlouhé měsíce bez počítače, které budu trávit v Německu. Tentokráté jsem už nehledala AlzaBox jak debil, protože jsem byla poučena z minula, že AlzaBox je indeed BOX a ne výdejna :D (those things are rather cool, ain't they) a stáhla si Ready Player One, because I've had rough couple of days and I deserve to treat myself.


again

26. july 2018 at 11:04 | Nauesin |  Poetry
Grab my hips
and kiss my soul
let it flow
from your lips
to my toe

Warm me up
and set me free
Like children
we used to be

Last goodbye
I don't wish to feel
I beg of you,
on my knees I kneel

Pull me close
and touch my skin
A little time with you
is no sin

Caress my hair
Till everything's okay
Again
With a chain
On my ankle
- Nauesin

50 kiláků na zmrzku

16. july 2018 at 11:15 | Nauesin |  Deníček
15.6. 2018

To se tak rodiče rozhodli, že mají chuť na zmrzlinu a ne jen tak ledajakou, nýbrž tu nejlepší v okolí. No a tak jsme se sebrali a vyrazili autem na malý výlet do Beskyd na Čeladnou, přesněji do Mlékárny Čeladenky pro zmrzlinku od kraviček c:

Na zmrzlinu jsme jeli už potřetí, jelikož je fakt moc dobrá. Žádná voda, ale pořádná smetana. Pravda, je dražší, než normální zmrzlina, ale tady opravdu cena odpovídá kvalitě a jednou za čas to člověka nezrujnuje.

Počasí bylo moc krásné, tedy pokud jste fanouškem horkého dne. Okolní příroda taky stojí za to a trocha čerstvého vzduchu jakbysmet.


Wallflower

14. july 2018 at 14:05 | Nauesin |  Poetry

You are
A wallflower
My special
Kind of flower

You see things
And you understand
You keep quiet,
Dream you can stand

Just one look at you
Won't do much
Plain, boring;
Such and such

But you keep on
Hanging on the wall
Knowing, peaceful;
Ready to fall

You're a wallflower -
Easy to miss
And me - waiting;
Waiting for a kiss

-Nauesin

The thing about having too many ways of entertaining oneself

9. july 2018 at 13:25 | Nauesin |  idk
Jakožto jedna z těch více šťastných mám ještě pořád letní měsíce volna, což by se mohlo zdát jako skvělá výhoda, že ano?

haha. ne.

Ano, mám spoustu volného času na to, abych si užívala svého mládí do syta v letních měsících. Jenže pokud jste stejný introvert jako já a kontakt s lidmi vám je spíše cizí, jsou pro vás věci trochu jinak. Můj běžný letní den vypadá asi takhle:

- vstát v pozdních dopoledních až poledních hodinách
- dát si kafe a zapnout počítač
- přijít s kafem do pokoje a sednout si za počítač
- zkontrolovat všechny sociální sítě jak na počítači, tak na mobilu
- posbírat všechno železo a jídlo z farem a továren (Empires and Puzzles)
- proklikat auto-battle v yu-gi-oh duel links
- podívat se na twitch, jestli někdo zajímavý nestreamuje něco zajímavého /ne, jenom spousta fortnite/
- zkontrolovat subscribed list na youtube
- pustit si asi 10 vteřin nějaké hudby a posléze přijít na to, že není nic moc
- pustit si Two and a Half Men
- po několika epizodách přemítat o tom, co jiného dělat
- najíst se, protože umírám hlady
- přemítat o tom, jakou hru si zapnout
- rozhodnout se, že žádná za to nestojí a pustit další díl Two and a Half Men
- průběžně odpovídat na zprávy lidem, kteří se obtěžují mi napsat
- přemítat o možnosti, že bych mohla napsat nějakou básničku, jenže nemám múzu, tak toho nechat
- začít číst nějakou povídku na wattpadu a zjistit, že mě taky nebaví
- podívat se na poličku s knížkama, které mám rozečtěné a které jsem ještě nečetla
- začít malovat a v prostředku skončit a nikdy malbu nedokončit
- zahrát pár her Overwatche, když se mnou kamarád půjde
- večer
- postel
- 9gag
- spát

and repeat the next day.


Více či méně takhle nějak probíhá celý můj den s nějakým jídlem z nudy na víc. Jo. Nudy. Nudím se. Nedělám nic produktivního.
Člověk by řekl, že je fajn mít na všechno čas, ale ONO NENÍ. U mě se to má takhle. Já, než se rozhodnu, co vlastně chci dělat, dělám hromadu jiných věcí. Než abych se rozhodla pro jednu či dvě aktivity za den, dělala bych nejraději všechno zároveň a zároveň taky nic. Což člověka nechává s takovým prázdným pocitem, jakože svůj život mrhám a když se sama sebe příští den zeptám, co jsem den před dělala, vlastně mi to přijde, jako že jsem nedělala nic. Ráda bych měla takovou vůli a attention-span, abych byla schopna si prostě sednout k jedné věci a přitom nepřemýšlet, kolik dalších jiných věcí bych mohla dělat a cítit se dobře. Bohužel to nezvládám a tak nějak mi zbývá prostě existovat a čekat na večer, kdy můžu zase jít spát.

Zkrátka a dobře mám na výběr až moc věcí a díky tomu nejsem schopna dělat pořádně ani jednu. Když jsem měla školu, byl můj plán jasný. Vstát v nekřesťanský čas, přežít ve škole, dojít domu a vybrat si jednu věc, na kterou mám čas. Ale takhle... takhle mám zkrátka moc času. A ačkoliv teoreticky pořád něco dělám, přijde mi, že nedělám vlastně vůbec nic. Je to divný pocit, nejde dost dobře popsat.

Někdy si říkám, že bych se radši vrátila o několik let nazpět a měla v pokoji jednu hračku, s kterou bych si mohla hrát každý den. (což po zralé úvaze zamítnu, protože přece jenom nějaká možnost volby je lepší, než úplně žádná. Jen všeho moc škodí.)

Nevertheless, seriály jsou fajn, hry jsou fajn, čtení je fajn, všechno je to super, ale někdy bych potřebovala někam vypadnout.


Kráčím

8. july 2018 at 10:04 | Nauesin |  Poetry

Kráčím, ač nevím kam
Krůčky malé nadělám
Kráčím ve tmě bez přítele,
bez nikoho, kdo vzal by mě
za ruku

Kráčím hustým lesem
bez pomoci
Nevidím tam, nevidím. Jsem
ztracena v tiché noci
bez hluku

Já vidím pouze před sebe
Pod nohy ohlížím se,
bez jediné hvězdy nebe
v tichosti uzoufám se

Snad přežiji
tuhle pouť
na jejíž cestě žiji

Snad vysvitne hvězda tiché noci
a na cestu mi posvítí
Když ne, dokáži si pomoci,
přec nejsem křehké kvítí

Světlušky obětuji, budu-li muset,
pro trochu světla v temnotě;
Labyrint padne mi k nohám,
cestu uvolní mi, pokyne horám

Moc velkou v hloubi nitra naleznu,
bojovníka v srdci probudím
a plamenu svému zažehnu

Z lesa dostanu se, blíž k svému cíli
Hle v dálce cestičky!
Odolnost a píli
potřeba, nikoli hvězdičky.

-Nauesin

She who resides in the shadow

6. july 2018 at 22:13 | Nauesin |  Poetry

I reside in the shadows
Afraid of the pain
And other people's souls


I peek just a little
For a little is enough.
The spotlight is too brittle


I live in the dark and I cry in the dark
For maybe, maybe a little light
Could turn into a beggining of an arc


I whisper hoping they will hear
My lonely soul crushing
But no one does, not even you, my dear


For I am too weak to stand in the sun
A creature made to wander in the black
Dreaming of glory but the brevery's got none

-Nauesin

čočky vs. brýle aneb o mé krátkozrakosti

2. july 2018 at 11:29 | Nauesin |  idk
Kdyby jste mému osmi ročnímu já, které tehdá brečelo u očařky na židli, řekli, že za pár let budou brýle v módě, a že spousta lidí s dobrým zrakem je bude nosit pro parádu, možná by na té židli ani nebrečelo jako želva.