I will flip my shit if someone has troubles viewing this layout.

Básničky jedině v angličtině

10. june 2018 at 11:56 | Nauesin |  idk
Je tomu už skoro rok, co jsem začala písať. (nevím, proč jsem měla potřebu použít slovenštinu) Svou první básničku jsem napsala 17. září 2017. O psaní poezie jsem už přemýšlela nějakou tu dobu před a vlastně si nejsem doteď úplně jistá, co mě k tomu vedlo. Like at all.

(have an aesthetic picture. ačkoliv dávat usušit květiny DO KNÍŽKY má velmi blízko ke kacířství, rozhodla jsem se to prominout for the sake of aesthetics. Budu jen doufat, že byly vylisovány někde v novinách a pak naaranžovány.)


Kdysi (poměrně hodně dávno) jsem se zabývala psaním povídek, které byly řádně ovlivněny mou tehdejší silnou yaoi fází spojenou s pubertou, or some shit ve které jsem se cítila jako typický týnejdžr, tedy nemilován, nepochopen a celý svět mi mohl vy víte co. Není tedy divu, že povídky byly plné rádoby romantiky, která zásadně končila hořkosladce. Přes to všechno si ale dovolím tvrdit, že má dílka, která jsem stvořila ve svých cca 13, 14, stále měla dobrou gramatiku a i se dobře četla. Pro literaturu jsem měla vždycky slabost. Četla jsem spousty knih a povídek jiných, díky kterým jsem byla inspirována k psaní svých vlastních. Ráda jsem psala drabble, protože jsem je taktéž postovala na svůj blog (ano, něco mě prostě stále žene zpátky k blog.cz. Nostalgie maybe? I guess.) a drabble byl dobrý způsob, jakým se spojit se svými (asi tak pěti, lol. některé věci se nemění) čtenáři.

V současné době jsem od povídek upustila, a, jak víte, přesedlala do poetické branže. Řekla bych, že poezie je asi tak to poslední, čím se (mladý) člověk v dnešní době zabývá. Mladí (mluvím, jak bych byla stará, možná proto, že se tak cítím, i když to není pravda, nebo zkrátka proto, že se neztotožňuji s "dnešní generací" a dnešní generací myslím 2000 kids) mají naprosto jiné záliby, že ano. Ani na knížky už se lidi tolik nehrnou, natož poezii. Spousta lidí básničkám nevěnuje více času, než toho, co musí ve škole. Tvrdí, že jí nerozumí a že zkrátka není pro ně. Beru to, opravdu ano. Ne všem lidem je poezie po chuti. Ani pro mě není všechna to pravé. Třeba free verse moc nemusím. I když existují básničky, které jsou ve volném verši velmi pěkné.

Proč jsem se rozhodla psát poezii? To dost dobře vysvětlit nedokážu. Ráda bych to "svedla" na geny, jelikož moje prababička, co já si pamatuju, odjakživa měla ráda básničky a na mé narozeniny mi vždycky nějakou složila. Tedy, kdysi. V dnešní době už pořádně nevidí na to, co píše, takže... tak. Už ve školce jsem se společně s ní učila básničky nazpaměť a dost mě to za a) bavilo a za b) šlo. To už dnes ovšem říct nemohu. Moje mozkové buňky si ještě pořád dokáží zapamatovat básničky, ale už rozhodně ne tak rychle a jednoduše, jak tomu bývalo a to je normální.

Navíc mě i ve velké míře odradilo samotné školství (ano ano, všechno se nejlíp svádí na vyšší moc, že. Když ona je to pravda.) Celkově jsem od nástupu na střední přestala mít zájem o literaturu (o čemž jsem napsala jednu báseň, kterou sem taky přidám). Když do vás hustí řady autorů a řady jejich děl na druhou, které jste nikdy nečetli, ani jeden úsek z toho a nemáte o to dílo tedy ani jak mít zájem, těžko někoho přesvědčíte, že literatura je fajn (ona je, ale ne, když vám někdo násiliím nutí, co si máte číst. člověk na to musí přijít sám) Ale abych nebyla na naše milované školství až tak moc přísná, já sama na tom mám taky samozřejmě velký podíl. Moje záliby se přesunuly z knížek na hry a seriály, zkrátka mě víc baví (bohužel) sedět před obrazovkou a nechat si příběhy vykládat, než je číst...

Básničky jsem spontánně začala psát (a číst) v angličtině. Což z úplného začátku bylo peklo, ale už si pomalu začínám zvykat na literární slova, která vás ve škole nenaučí a na internetu taky nenajdete jen tak. Spousta z nich je komplikovaných, jiná hezkých a někdy jsou obojí. Například takové ethereal, které do češtiny přeložené je éterický a znamená velmi pěkný (jakože velmi velmi kouzelný) je jedno z těch krásných a ne až tak těžkých na naučení. Důvod, proč jsem nezačala s češtinou je jednoduchý. Angličtina mi přijde hezčí a taková více poetická. Navíc jsem ten typ člověka, který vyloženě žije angličtinou. Žije v angličtině. Můj počítač i mobil jsou v angličtině. Sleduju seriály a filmy v anglickém originále, hraju hry v angličtině, čtu v angličtině, googlím v angličtině, píšu si s lidmi anglicky, dokonce i můj vnitřní hlas je v angličtině. Pomalu začínám nevědět, co je to čeština. (ačkoliv češtinu mám pořád moc ráda, to zas jo.) Zkrátka a dobře, ve všem, co dělám, dávám přednost angličtině. Je to výhodné konec konců. Čeština je limitovaná na lidi z ČR a SR, dejme tomu. Anglicky, jak se říká, umí dneska už všichni (abych citovala otce, který guljal v parke, kromě něj.)

Jsem ráda, že jste došli tak daleko.
Podělte se se svými názory a myšlenkami, ráda si je přečtu c:
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Píšete taky?(ať už poezii nebo prózu)

Ano, pravidelně 0% (0)
Sem tam 25% (1)
Nemám na to buňky 50% (2)
Kdysi dávno 25% (1)

Comments

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | Email | Web | 11. june 2018 at 15:57 | React

You go, gurl! Nesmírně obdivuju lidi schopné psát poezii.

2 Nauesin Nauesin | Web | 11. june 2018 at 16:20 | React

[1]: will do, ma'am

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement