February 2018

The Colour of Your Eyes

23. february 2018 at 15:41 | Nauesin |  Poetry

・‥…━━━━━━━☆☆━━━━━━━…‥・

My eyes are brown I guess
Don't know which brown, but brown nevertheless.

I can't quite fathom
What colour your eyes carry
It's so random
There's blue and grey. A little bit of green, like that of a forest fairy

I could probably find a bit of hazel too
I honestly don't know; I wish I knew

As I stare into your eyes
They manage to stop all my cries
They feel so calm and graceful
Just like your personality; so peaceful

Your personality viewed on the spectrum of your eyes' colour
It's calming my mind and my body, makes me ponder

You don't need to say a thing, I understand
Without anything planned
One look into your eyes and it's all much clearer
You are a human being to whom I'm getting nearer

・‥…━━━━━━━☆☆━━━━━━━…‥・

Básnička pro speciální osobu :)

Train Melancholy

22. february 2018 at 9:07 | Nauesin |  Poetry

☆━━━━━━━━━━━━━━━☆

Each and every day passes by
And each and every day I travel by

A train so familiar yet different from the one before
Winter, as cruel as she is, presents spectacular scenery and therefore

I don't mind.
I keep trees and plains behind
As I keep on going forward with my destination in mind
It's getting darker and the lights are going on
A small village on the other side of the window

Outside in the cold
Where there's no lights, there monsters reside
Outside in the cold
Wild beasts hide

A civilisation, look!
A little something to remind me I'm not lost in a book

Trees in daylight so happy
Now seem more scary

Oh and the moon!
Shining all alone in the sky
Like a pretty flower waiting to bloom
And with the day, die.

Each and every day passes by
And each and every day I travel by
The nature remains the same
Unlike my memories of the day

☆━━━━━━━━━━━━━━━☆

Napsáno na cestě domů ze školy. Doba psaní asi 30 minut. Tohle je už druhá básnička, kterou jsem napsala ve vlaku. Ačkoliv mi to někdy může připadat otravné, dojíždět do školy každý den, dívat se na ubíhající krajinu se sluchátkama v uších mě nikdy neomrzí, i když zůstává pořád stejná. Vzhledem k tomu, že je zima a moje výuka končí později večer, jezdím za relativní tmy domů, což moje myšlenky ještě více oživuje, so I guess... that's the result. (I still have no idea how to name my poems.)

Diary entry

16. february 2018 at 9:15 | Nauesin |  Deníček


Už se to blíží neústupným krokem. Ještě poslední volný víkend a jsem zpátky ve škole jako na koni :D Po tom více než měsíci doma jsem tak trochu v koncích. Každý den se nudím, takže se do té školy i docela těším :D Sice mi bude chybět vstávat v 8 - 9, místo takových krásných hodin teď budu vstávat v 6... ale co se dá dělat. Jednoho krásného dne jsem si udělala rozvrh, tentokrát to šlo mnohem lépe, než napoprvé, samozřejmě. Nejen, že vím, jak se vyznat ve stagu, taky jsem neměla s tím rozvrhem moc na výběr, musela jsem si vybrat předměty do němčiny, ty měly vždycky jen jeden termín a podle nich si zařídit angličtinu. Docela mě děsí noví učitelé, a že jich není málo. Asi na polovinu všech předmětů mám nové učitele, tak snad budou v pohodě ;; (protože do teď jsem měla štěstí na více méně pohodové lidi, tak čekám, kdy se to změní :D)

Včera mi po většinu večera hrálo v hlavě Hej Hej Monika od Pewdse, a bylo mi úplně jedno, že nerozumím ani jednomu slovu :D Áno, hrála jsem nějaké to Doki Doki Literature Club, ačkoliv jsem teprve za první částí, vím, jak to skončí, takže si nejsem úplně jista, že se mi to chce dohrávat. Taky se mi zdá, že na všeobecný hype, který tato VN dostala, si ho nezaslouží. Chápu, proč to všechny lidi tak šokuje, ale aby se kolem toho vytvořil takový velký fandom a nespočet písniček? why. :D Jo, nápad to je zajímavý, to určitě. Provedení taky :D A mě osobně se to zalíbilo i hlavně díky těm básničkám. Ale zase taková sezace to nemůže být.

Od doby, kdy jsem psala poslední deníčkovský článek jsem zvládla zase rozkoukat další seriály (protože jich mám málo, že. To je jak s anime... ffs, kdy já se poučím.) Konkrétně Black Mirror, na které jsem si brousila drápky a Jessica Jones, protože Tennant. Na moji obranu jsem ale konečně dokoukala Himym. A jako asi většinu lidí mě konec docela znepokojil. Znehodnotil naprosto celý seriál :D Ale totálně... (o tom, že Robin a Barney měli být spolu se ani nebudu zmiňovat)

Dneska jdu večer do kina na Black Panther, už se nemůžu dočkat :D (za předpokladu, že mě to venku nezasněží. Like seriously, proč jsme na Vánoce měli hovno a ne sníh a teď to najednou všechno musí přijít?)

Což mi připomíná... Už jste viděli trailer na Deadpool 2? Nedokážu vyjádřit, jak moc se mi líbí, jak Deadpool boří čtvrtou stěnu :D (yeah, anglicky to zní líp.) Takový krásný zcizovací efekt ve filmu :D Love it. (I love how they mock DC. It's a metal arm! It's not like we're trying to remove a mustache!)

<poem>

12. february 2018 at 9:31 | Nauesin |  Poetry
Jediná věc, která mi opravdu nejde, je pojmenovávání mých básniček. Kdyby někoho z vás napadnul nějaký název, klidně se ozvěte :D Nápady vítány. Tohle je moje zatím nejnovější dílko, tak snad není až tak hrozné :D


'°ºø•❤•.¸✿¸.•❤•.❀•..•❀.•❤•.¸✿¸.•❤•øº°'

There are times I wish to live a productive life
Where there's more than just a meaningless strife

A life where I am the main character in a play
Instead of a random Friend A

I ask as a poorly paid backup
Where do I find the strength to get up
And shine for once
I want something that actually counts

Something memorable, something silly
Something incredible, something chilly

Something adventurous, something amazing
Something blazing and raising
Challenging and something worth remembering

Something worth fighting for
So life isn't such a bore

I want something more
Get up from the floor
Forget my chore
And slam the door

I want something more
I want to float, fly, glide and soar

A life I won't abhor
A person I would adore

I want something astonishing to occur
To remind me I am alive
That I'm still the chauffeur
And I don't merely exist to just survive

'°ºø•❤•.¸✿¸.•❤•.❀•..•❀.•❤•.¸✿¸.•❤•øº°'

My school essay

9. february 2018 at 11:55 | Nauesin
Říkala jsem si, že bych sem mohla hodit svoji slohovku, kterou jsem psala do angličtiny do semináře Writing Skills. Je to poměrně krátké, má to nějakých 700 slov a je to z větší části popis. Ladila jsem to tak nějak anti-utopicky. Téma nebylo žádné, styl volný. Jediné zadání bylo, že to má začínat "In the Czech Republic" (což mě taky právě navedlo na antiutopii. Řekla jsem si, že by to mohlo pokračovat nějakým rokem, tak jsem ten rok dala vzdálený :D a od toho jsem se odrazila a prostě psala, co mě napadlo...) Dostala jsem Ačko a byla za to pochválena :D

˙·٠•●♥ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ♥●•٠·˙˜"*°•..•°*"˜˙·٠•●♥ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ♥●•٠·˙



Guess who's back

9. february 2018 at 9:24 | Nauesin |  Deníček
Velmi ráda bych se vymluvila na školu, jak strašně nestíhám a jak jsem tedy nemohla vlastně psát články, ale to bych lhala a docela nehezky :D Důvod, proč jsem už tři měsíce nepáchla na blog je jednoduchý- nechtělo se mi :D Zaměřila jsem svůj fokus na jiné věci a blog jsem tak trochu vypustila z hlavy. Pro ty, kteří na mě ještě nezapomněli, se tady pokusím zhrnout, co všechno se stalo:

- Posledně jsem psala o svém nástupu na výšku. Pořád tam jsem :D Před měsícem a něco málo dní jsem dokončila první semestr, mám 30 kreditů, tak, jak jsem chtěla a tak, jak je to přece jenom doporučeno. Ke svému údivu jsem zvládla i zkoušky z němčiny, které jsem nějakým způsobem zahalůzovala na Dčka. Weheeee. Celkově se tam prozatím spíše nudím, než bych se stresovala, za celou dobu jsem se učila pořádněji (asi tak 2 hodiny) dvakrát. A pořád hezky prokrastinuju s učením, pěkně čekám na den před zkouškou večer, abych se donutila učit se. :) (pls kill me)
Takže škola v pohodě, moje peněženka a játra trpí více, ale co už.

- Pomáhala jsem spolužákovi s angličtinou, doučovala jsem ho na "FCE" zkoušku, na gramatiku, kterou dvakrát nedal. Do třetice všeho dobrého po mém doučování měl o 20 bodů více, než předtím a dokonce celkově i více, než já :D (To víte, já se na angličtinu neučím...)

- Oslavila jsem svoje druhé kulatiny. Fuj, dokonce i já stárnu ;; No, když říkám oslavila, tak to neznamená, že jsem měla oslavu, jenom jsem prostě ze dne na den zešedivěla. haha. Už nejsem týnejdžr. chjo.

- Pokračuju v noblesním poslání psaní básniček. Jak jsem posledně postovala svůj první pokus v básničení, tak jsem od té doby napsala spousty věcí, něco přes 60 básníček včetně několika haiku C: Budu je vám sem později házet, tak si můžete přečíst. 60 jich opravdu nebude, dám sem jen ty, co si podle mého uznání zaslouží... no, nějaké to uznání. Minimálně malou pozornost. :D

- Hry zabírají v posledních dnech velmi velkou část mého života, přece jenom jsem už přes měsíc doma, takové hezké prázdniny mám. Do školy se zase řítím až 19.

- Co jiného dělat, když se člověk nudí, než sledovat seriály, že ano. Dodívala jsem The Big Bang Theory, respektive všechny díly, které jsou v současné době venku, začala jsem sledovat spousty dalších, jako například Himym(už se blížím ke konci a děsím se), Shameless, Lucifer, Suits, The Punisher, Daredevil a světe div se, poprvé v roce 2018 jsem začala se sledováním Friends. (Jo, vážně bývám ráda velmi pozdě u trendů c:)

- Anime jsem už neviděla ani nepamatuju. Co už.

- Dodívala jsem všechny Marvelovské filmy, které existují (vlastně až na Hulka, ale kdo by se obtěžoval koukat se na to...) a už se nemůžu dočkat všech ostatních, které se řítí pomalým či rychlejším krokem do kin. Avengers, Ant-man, Venom, Black Panther, Deadpool... hah. Jo a taky Ready Player One. Vypadá zajímavě.

- Vánoce byly jako vždy takový malý propadák. Těžko říct proč, ale v posledních letech jsem nebyla schopna si užít žádné svátky. Jediná fajn věc, která z Vánoc vzešla, je kávovar, který si naše rodinka pořídila, takže všichni máme velkou spotřebu mlíka a vody a instantní káva, to je co?

- Jo, určitě se toho stalo spousta, ale podrobnosti sem psát nebudu. Stejně by vás to nezajímalo :D


Tak zase někdy příště~