Diverse feelings

30. september 2017 at 19:20 | Nauesin |  idk
To si tak kráčím po ulici, sleduju kolemjdoucí stvoření, která si mě samozřejmě nevšímají, protože jsou buďto zahleděna do svých mobilů nebo do sebe. Pohled se mi zastaví na lidské bytosti, která je ve všech případech diametrálně odlišná od osoby mé.

Řekněme, že támhle přede mnou kráčí vysoká, štíhlá blondýna. V ruce nese mobil, pravděpodobně nějaký velmi drahý. IPhone nebo co je právě teď v módě. Kráčí si to v rudě červených lesklých botách na vysokých podpatcích. Na sobě má pověšen pár stejně "štíhlých" šatů, které podkreslují, co by mnozí nazvali ideální postavou. Mírně se naklání doprava, to protože její kabelka je pro její křehkou paži až nechutně narvaná všemožnými přípravky pro dobu, kdy bude přinucena vyjít ven. Protože bez nich by se na veřejnosti ukázat nemohla. Obsah kabelky bych odhadovala spíše na Pervol, ale protože nežijeme v reklamě, budeme předpokládat drogeristické zboží. V druhé ruce drží kelímek kávy ze Starbucks, pravděpodobně nějaké latté. A já si nemůžu pomoct a ptát se, jak to všechno zvládá a jak je možné, že se ještě nerozpadla na kousky. Nebo jak v těch podpatcích ještě našlapuje oběma nohama. Záhada.

Vezmeme si jiný příklad. Jedu v autobuse, to protože neřídím auto své vlastní. Naproti mně sedí překrásné stvoření. Černovláska, na hlavě velký černý klobouk, doplněn elegantní bílou blůzou, přiléhavou sukní z jednoho kusu látky, punčocháče na nohách, její boty by jí záviděl leckterý hipster. Vystoupí na stejné zastávce, jako já a nemůžu si pomoct a nevšimnout si, že ze své tašky přes rameno vytahuje krabičku rakoviny a zapalovač za 10 korun. Můj zájem náhle opadne.

Do třetice všeho dobrého- nacházíme se, opět, v hromadné dopravdě. Aby to nebylo tak jednotvárné, řekněme tentokrát, že sedím v tramvaji jedoucí do centra města. Je pátek večer a stmívá se. Sedím za dvojicí kamarádek a přeslechnu jejich konverzaci. Nadšeně hovoří o setkání s kamarády v nedalekém podniku, jako by to měla být párty roku. Jsou tak hlasité, že támhle polohluchého dědu určitě musely probudit ze spánku. Navzájem si líčí procedůru, kterou prošly před odchodem z domu. Jak dlouho jim trvalo vybrat si oblečení, jak dloho strávily žehlením a kulmováním vlasů a s kolika kluky si domluvily rande a kolik si tak tipují, že po nich vyjede a jaké je nejlepší místo na něco, co už neslyším, protože si pouštím hudbu do sluchátek.

(Jak krásně ironický obrázek. I love it.)

"Don't judge a book by its cover. You know my name, not my story" yeah yeah yeah to je sice moc krásné rčení nebo co, ale... Lidé si neumí pomoct. Jakoby byli předurčení k tomu, aby porovnávali ostatní lidi se sebou. A když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. V průběhu života se setkáváte s různými lidmi, některé si zamilujete, stanou se z nich vaši přátelé, partneři. O ostatní se buďto nestaráte, tak nějak je tolerujete, nebo s nimi nechcete mít vůbec nic společného a jejich společnost vám leze na nervy. A to je naprosto v pořádku. Samozřejmě nejsem zastáncem pomluv, to vůbec. Suďte si lidi jak chcete, ale když už vám někdo není sympatický, buďto je ignorujte a prostě je nechte být, oni stejně nemají rádi vás, nebo jim to řekněte narovinu, ale pokud možno hezky a oni se s vámi pravděpodobně shodnou.

Tohle byla ale jen malá odbočka, protože mě ta myšlenka napadla, ale není hlavní myšlenkou. Z toho, co jsem napsala výše, jste si asi zvládli udělat obrázek o mé osobě a o tom, s jakými lidmi já nejsem moc za dobře, oni se mnou taky ne a nebo jakými lidmi "opovrhuji*," protože nesouhlasím s jejími styly života. O čem jsem ale chtěla mluvit, je fakt, že k těmto lidem mám osobně zvláštní vztah. Abych to vysvětlila - nesouhlasím s nimi, asi bych si s nimi neměla o čem promluvit, tak nějak mi "nejsou po chuti," ale v žádném případě bych proti nim neučinila kroky. jsem zastáncem varianty "nechat je být". Na druhou stranu, nějaká část mě si nedokáže pomoct a zároveň je taky obdivovat. A to je to, co osobně nechápu. Je to žárlivost? Chtěla bych být jako oni? Řekněme populární, hezká, umět se odvázat, mít kamarády, trochu víc "wild" život? Možná. jedna část mě říká ano a druhá nesouhlasí. A nedokážou se dohodnout. Proč bych se měla od základů změnit, jen proto, protože jsou takoví ostatní? You see, jako každý normální člověk chápu, že jsou na světě lidé a že jich je víc, než by bylo třeba a že "jsme každý jiný" a že "v tom je ta sranda, protože kdybychom byli všichni stejní, byla by to nuda," a že tohle všechno je v pořádku a tak...

*uberte asi tak 70% ze síly slova opovrhovat

Jen mě napadlo, máte někdo podobné myšlenky? Chtěli byste se někdy od základů změnit? Povahově? Vzhledově? Změnit svůj život? Kde byste se vydali jinou cestou? Jak byste změnili svou minulost? A pokud jste se sebou spokojení, jak to děláte?
 

2 people judged this article.

Comments

1 beepinka beepinka | Web | 5. october 2017 at 15:01 | React

Jsme na tom úplně stejně! Já tyhle typy lidí vůbec nevyhledávám, tak nějak se jim stranim a přesně jako ty je možná tak jenom fascinovaně občas pozoruji. A...musim říct,že na  druhou stranu je taky obdivuju...a občas bych chtěla být jako oni....oblíbená a prostě zapadat. Já moc nerozumím dnešním trendům,které frčí. Nemám iphone,nefotím se každý den s kelímkem od Starbucks apod. Třeba ani makeupu moc nerozumím. Na párty jsem byla 2x v životě. Občas bych chtěla žít život,jako tihle lidé ..nebo si to aspoň zkusit. Být populární,in, hezká...žít jak píšeš ..víc wild život..víc si užívat mládí.
Řekla bych,že tyhle pocity,tu chuť se změnit ..být jiná..být in ...mám kvůli nízkému sebevědomí.

2 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | Email | Web | 7. october 2017 at 21:13 | React

Občas mě tyhle myšlenky taky popadnou ... ale pak si uvědomím, že jsem poměrně dost dlouhou dobu promarnila snahou o to, abych byla "normální," abych zapadala, a žádnou spokojenost mi to nepřineslo. Nakonec jsem asi fakt spokojenější taková, jaká jsem. :) Navíc, ony ty hodiny úprav, které tyhle slečny absolvují předtím, než vůbec vylezou ven, a vlastně i tehdy, když venku jsou, jsou něco, co by mě taky zrovna moc nelákalo.

3 Elsie Elsie | 8. october 2017 at 20:49 | React

Často jsem se sebou nebyla spokojená... Bála jsem se názorů ostatních na mou osobu. Na základce šikana a to k tomu ani nebyl důvod. Právě kvůli mé minulosti jsem se chtěla změnit, najít sebe a svůj styl... Začala jsem se zajímat o self-love a musím říct, že mi to opravdu pomohlo.. Začala jsem dělat věci co mě baví, ve kterých vynikám... Snažila jsem se změnit myšlení naprostého pesimisty na alespoň částečného optimistu :D A myslím, že se povedlo..

4 Cinereo Cinereo | Email | Web | 11. october 2017 at 21:44 | React

Hele tohle je bohužel poměrně klasika. Taky čas od času okukuji jiné typy na ulici a z některých mi upřímně padá čelist. Vždyť kdo by nechtěl být na 100 % upravený, dokonalý a vyštylovaný? A to je přesně ono, nesuď knihu podle obalu, ale na stranu druhou, kdybych já trávila tolik času starostmi o svůj zevnějšek, neměla bych nejspíš čas na nic jiného. A teda, samozřejmě, nemluvě o tom, že narozdíl od těchhle "dokonalých" výjevů na ulici já na šperkování opravdu nemám peníze, i když z duše fiflena poměrně jsem. Ale není ani kapitál, ani čas.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement