July 2017

(Ir)racional fear?

27. july 2017 at 10:15 | Nauesin
Znáte to, plavete si tak vklidu mořem, když najednou...! KRAKEN.

I can't help it. Osobně zastávám takový nerozhodný názor, co se týče všeho nadpřirozeného. Můj asi nejoblíbenější žánr filmů je horor. Nenechám si ujít příležitost jít na nějaký horor do kina, když vím, že je dobrý. Mohli byste říct, že se ráda bojím. Ale stále, strach není ten nejlepší pocit, jaký může člověk zažít.

Od malička se bojím tmy, což, jak asi víme, je snad ten nejzákladnější lidský strach. Je mi skoro 20 a pořád si večer rožínám (rozsvědcuju) světla téměř v celém bytě, jen proto, abych si došla do kuchyně pro pití. Protože, a teď se dostáváme k jádru věci, NIKDY NEVÍTE, CO V TÉ TMĚ ČÍHÁ. Jo. Abych to vysvětlila, můj mozek mi jasně říká, že duchové neexistují. Démoni taky ne. Zkrátka žádná monstra, která by mi chtěla ublížit, nejsou reálná. JENŽE. Je ve mně taková malá část, co říká ale co kdyby. No a proto tak částečně sprintuju celým bytem, jen aby mě nějaký stín nedostal a nesežral mě. Občas mě uklidňuje přítomnost mé kočky. Protože, jak víme, kočky vidí všechno a vidí duchy. A pokud můj kocour klidně leží na opěradle pohovky, trochu mě to uklidní. Tento neklidný pocit se ovšem zesílí po sledování hororů... Hrabe mi?

Co se moře týče, je to to samé, jako na souši, jen mnohem horší. Když jsem letos byla opět v Chorvatsku po třech letech, tento pocit jsem si připomněla. Jednu chvíli jsem si klidně plavala, plavala jsem dále od břehu, voda se začala ztmavovat a ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že je pode mnou víc a víc vody, začla jsem panikařit a plavala jsem mnohem rychleji zpět ke břehu. Protože... žraloci, kraken, jiné ozubené příšery, které žijí v širém oceánu, ale ještě třeba nebyly objeveny (a stejně jako v existenci života mimo Zemi, v takové bytosti věřím. Přece jen oceán ještě nebyl celý prozkoumán, je to skoro tak velká záhada pro lidstvo, jako vesmír.) se mohly náhodou ocitnout 100 metrů od břehu :D Jo, hrabe mi.

Možná jsem jen viděla moc filmů. Nebo takovýchto obrázků ↓

(A teď všichni poděkujeme facebooku za jeden prostý obrázek /not this one/ a poskytnutí myšlenky :D)

Opět by mě zajímalo, jestli zažívá někdo stejné pocity. Věřím, že ano, není to až tak ojedinělé. Možná bych se měla zeptat naopak. Kdo je NEZAŽÍVÁ :D A věříte v existenci takovýchto potvůrek? Vcelku by mě to zajímalo.

Day Dreamer, Night Thinker

26. july 2017 at 17:57 | Nauesin |  idk
No rest for the wicked, eh?
Je to zvláštní, je to děsivé a je to otravné. Někdy, když jdu spát, cítím se unavená, lehnu si do postele a můj mozek začne pracovat na 150%, tak, jak jsem se vždycky modlila, aby pracoval během matiky. Začne si povídat sám se sebou, začne si zpívat písničky, které mu zrovna vlezou na hlavu, začne si vymýšlet scénáře, začne zkrátka hodně přemýšlet. O všem. Not many happy thoughts. Po hodině nemožnosti usnout na sebe začne sám pokřikovat, ať už toho nechá, že chce spát, což logicky vyústí v ještě větší myšlenkové pochody. Někde v polovině cesty to vzdá, snaží se na nic nemyslet, ale nedaří se mu.

Tyhle stavy, kdy nemohu usnout, protože můj mozek je až moc vzhůru, zažívám už od dětství. Není to žádná insomnia, jen prostě nemůžu spát. Můj rekord v počtu hodin je něco kolem 4-5, kdy jsem zalehla kolem desíti a po druhé hodině jsem ještě byla vzhůru. Už tak jsem lehký spáč, vzbudí mě i klika od dvěří. Ta opravdu stačí na to, abych byla totálně a naprosto, zcela vzhůru. Připočtěte si do toho tohle a... no, někdy mě to dohání až k slzám, protože se opravdu zoufale snažím spát, protože vím, že toho moc nenaspím (a já spánek miluju ze všeho nejvíc) a že musím vstát.

Speaking of... Stává se mi to ve dnech, kdy musím na druhý den vstávat. ještě se mi to snad nestalo o víkendu, když jsm věděla, že vstávat brzo další den ráno nemusím. Převracím se sem a tam, měním strany, měním pozice, dokonce si i lehám hlavou tam, kde normálně mám nohy.

Zkoušela jsem hledat i rady na googlu, jak usnout. Našla jsem věci, jakože si člověk má představit černou barvu, do toho astronauta letícího v kosmu, pít horké mléko na večer, vyvětrat si místnost... Alespoň tohle jsem si zapamatovala, ono je těch rad mnohem více. Někdy to opravdu pomáhá. Nebo to tomu usnutí dávám za vinu. Těžko říct. Ještě jsem nenašla úspěšnou strategii, jak usnout. Sčítání oveček nepřipadá v úvahu, fakt nechápu, jak to někomu může pomáhat, beztak je to jen hoax. Jedna z věcí, kterou taky ráda dělám, je to představení si černé, snažení se na nic nemyslet (ono sem tam nějaká myšlenka se tam objeví, ale jde to potlačit částečně) a poslouchání svého dýchání. Něco na té pravidelnosti dýchání člověka postupně uklidní. Nebo jsem to možná jen já.

Každopádně, díky včerejšímu nespánku jsem dnes spala odpoledne po práci (teď jsem vstala) a taky jsem dostala nápad napsat tento článek. Plus spoustu dalších, které by mě za normálního stavu nenapadly... Napsala jsem si jich večer do mobilu ještě 8. A to je pouze 8 myšlenek, které jsem zvládla vymyslet během asi tak hodiny převracení v posteli a proklínání všech bohů a všeho živého a mého mozku. Jsou samozřejmě další věci, které se mi v té hlavě včera večer honily, ale to už pak není nic, z čeho by šel napsat článek :D

Takže, pokud to takhle bude pokračovat, změním si jméno na Insomnia píše :D (ah, yeah, alespoň něco pozitivního z toho nakonec vzešlo... nápady na články)

Máte nějaké podobné zkušenosti s takovými věcmi? Napište dolů do komentářů a pokud máte případně osvědčené rady, sem s nimi.


Prosba

25. july 2017 at 10:59 | Nauesin |  idk
Zdravím!
Chtěla bych vás poprosit, náhodné návštěvníky blogu, o jednu maličkost. Nezabere vám to ani 5 minut, možná maximálně. Už delší dobu rozmýšlím, že bych zase začala psát. (Ano, dříve jsem něco málo psala, nějaké povídky, kratičké, homo.) Ale jelikož mě kdesi před asi čtyřmi lety opustila múza, jsem neschopna začít spontánně něco psát. Proto bych vás ráda poprosila o pár slov. Stačí 3, 4, 5. Jak chcete. Jde o to, že bych napsala nějaké drabble. Určitě víte, co drabble je, na blozích spousty blogerů se nachází články s nimi. Pro ty, co nevědí... zkrátka a dobře to je krátká povídka o 100 slovech, mělo by to být přesně 100 (což asi ani dodržovat nebudu) v níž se musí zadaná slova vyskytovat. Vždycky mě to bavilo, tak snad mě to ještě bavit nepřestalo :D Můžete napsat i klidně více, na víc mini "povídek" ^^ fantazii se meze nekladou.

Děkuju~

I'm back in black

23. july 2017 at 11:59 | Nauesin |  Deníček
I accidentally killed an ant and felt sorry for him
Drinkssss~
Naše mini plážička
Primošten při západu slunce
Split v podvečer

Aaaa jsem zpátky ^^

Nějak jsem nepředpokládala, že předchozí článek bude mít takový "úspěch" :D (však my víme, co lidi rádi komentují. Navíc krátké články se čtou mnohem lépe než dlooouhééé rozsáhlé články, ale o tom někdy jindy...) Takže, vítám se zpátky v Česku! přijela jsem včera... no, vlastně dneska, asi 0:30. Hned poté jsem šla spinkat.

Nechci vás příliš nudit dlouhým a nudným článkem o dovolené, na které jste nikdo z vás nebyl, tak se pokusím to napsat co nejkrat- jak se to sakra- nejvíc krátce. (Eh, čeština, co to je) Což asi nebude až tak jednoduché, protože jakmile se já o něčem rozepíšu, tak píšu dlouze a chaoticky. (na rozdíl od povídání) Problém je v tom, že bych nejraději popsala celou dovolenou tak, jako byste byli vy sami mnou, ale to nejde, protože by se z toho stala esej o deseti stránkách ve wordu minimálně.

Každopádně. Chorvatsko. Vyjeli jsme minulou středu večer, kolem devíti *bere si na pomoc "deníček", který se rozhodla psát někde uprostřed dovolené, protože věděla, že až bude psát článek, tak na vše zapomene* Cesta dlouhá, vyčerpávající, moc jsem se neprospala (jak jsem každopádně předpokládala) Jeli jsme autem co možná nejvíc po všech dálnicích, co to šlo. Přes Olomouc, Brno, dolů na Rakousko a přes Slovinsko až do Chorvatska. Někde ve Slovinsku jsme se ztratili... Do Chorvatska jsme dojeli ráno, na místě u apartmánu jsme byli asi v 10 dopoledne, přičemž nám oznámili, že jedeme brzo a máme si zajít na pláž a přijít za dvě hodiny, což jsme taky udělali. Plážička v té vesničce, kde jsme přebývali, byla maličká v takové zátoce (možno vidět na druhém obrázku) Celý čtvrtek jsme pak strávili na pláži a na apartmánu, střídavě a v různách intervalech. Moře má bohužel takovou jednu nemilou vlastnost, kromě slanosti, a to sice, že je pod kopečkem, respektive baráčky jsou stavěny nad ním. To pro mě znamenalo deset dní útrpného šplhání naprosto nechutného kopce, který můj otec pojmenoval Střízlivák.

V pátek se (k mojí otrávenosti) opět nic nedělo, ačkoliv jsem chtěla jet do Trogiru, pobřežního městečka, na které jsem si pamatovala z před pár lety, když jsme v Chorvatsku byli naposled a můj digitální foťáček tam byl utopen. So yeah, pátek stráven na pláži a tak... večer jsme šli alespoň s přítelem se projít večer, byly krásně vidět hvězdičky :) (ty já ráda)

Sobota- konečně výlet! :D A ano, do toho Trogiru, který jsem si skoro vydupala. It was nice to be back. Samozřejmě jsme už věděli- zamířili jsme na nákupy. Nebojte, žádnž obchoďák, nábrž chorvatské stánky s kravinkama.
NA KAŽDÉM KROKU FIDGET SPINNER. Fuj. Až jsem si jeden při tom pohledu chtěla koupit. (No už na jeden čekám, až mi přijde Genjiho spinner v podobě shurikenu. Nin nin. Yes I am a weeb. Sere někoho ještě pohled na ten kus plastu s kovem?) Odolala jsem tedy a koupila si přívěsek s kválíčkem. :3 No co, pš. Jsem plnoleté dítě. Přítel mi koupil vějířek, taky moc krásný. A užitečný! Prošli jsme se uličkama Trogiru a koupili si pizzu, najedli se a odpochodovali na "pláž", respektive spíše břeh s kameny uřitečně placatými, takže jsme se tam roztáhli deku a plavali v moři. Já teda spíše pod mořem. Pod vodou. Vzala jsem si s sebou plavecké brýle a všichni mi nadávali do bláznů a ďáblů, když jsem tam vydržela mnohem déle, že všichni ostatní. jenže oni nechápou, já si dávám závody s rybičkami. (For real though, viděla jsem asi 3x5m velké hejno menších rybiček, vždycky se snažím mezi nimi plavat :D)

(Bratranci koupili spinner za 120kun! :D 1 kuna je asi 3.6Kč jen tak pro představu...)

Neděle se opět bohužel konala na tamní vesnici, tak jsme alespoň vyrazili s přítelem fotit (poněvač alespoň jeden z nás to actually umí) a večer na pivo. (Češi, eh)

Četli jste někdy Stella etc.? Je to dětská knížka. Já ji jako menší četla. Pojednává o... no, Stelle :D Puberťačce, co se přestěhuje z velkoměsta do přímořského nudného městečka, kde se nic neděje, o jejích přátelích, které si tam pak najde a už si to moc nepamatuju, ale pointa mi jaksi zůstala v hlavě a v té chvíli jsem se jako Stella cítila.

Pondělí. To jsme jeli do Splitu. Původní myšlenka byla, že pojedeme navečer a že si tam najdeme nějakou zábavu, nějaký menší koncrtík, prostě živou hudbu a že si někam sedneme a možná taky zatančíme, prostě se pobavíme. No bohužel to se tak docela nestalo. Na to, jak je Split velké město, se tam skoro nikde nedalo najíst, všude tam měli jen bary, žádné jídlo a když už jste tam jídlo našli, tak za nekřesťanské prachy. A zábava taky žádná. :( Hlad nás donutil si každopádně sednout do jedné... eh, restaurace? Něčeho takového. kde jsem si dala, věřte nebo ne, ten NEJLEPŠÍ tonic, jaký jsem kdy měla. No, musel být nejlepší. Protože stál v přepočtu 75Kč. za 0,25l :D A sandwich. Který byl taky ten nejlepší, jaký jsem kdy jedla, už raději nevím, kolik stál. To jsme tam byli zrovna, jak nedaleko Splitu vypukl požár, pokud jste o tom četli. Hasili ho několik dní a Split byl tak napůl zahalený v kouři. Večer to už šlo docela i cítit. Dým a popel ve vzduchu.

Úterý asi uhádnete. Yup. Opět pláž. A Nau se už začíná schovávat do stínu a protestovat proti slunci. Alespoň jsme navečer grilovali.

Středa- Konečně nějaký další výlet, tentokrát do Primoštenu, městečko asi 20km od místa ubytování. Měli jsme v plánu, já a otec, že si zaplatíme vodní skútr (za, samozřejmě, nekřesťanské prachy) na 10 minut. On si zařídí a já pojedu s ním. Zážitek supr. Největší haluz byl fakt, že se staff spletl a místo deseti minut nás tam něchal téměř 30 minut a protože se spletli oni, samozřejmě za to nechtěli peníze (což bychom se hádali, kdyby ano, to dá rozum) Jeli jsme nejvíc 37MPH, což je cca 60km/h.

Čtvrtek- to jsme se vraceli do Primoštenu, opět na skútr, protože se přítel rozmyslel, že by si to taky zkusil. Já teda nechtěla, protože jednak jsem nikdy neřídila motorku (ačkoliv mi bylo řečeno, že se to s tím srovnat nedá) taky protože prostě ne :D Na to jsem se moc bála, bylo vcelku složité si dávat pozor na vlny. Jakmile na vás nějaká větší najede z boku, jste ve vodě. A já se nechtěla takovému stresu vystavovat. Místo toho jsem se užila jízdu jako spolujezdec. Zůstali jsme do večera a dali si míchané drinky. ^ na fotce. Taky jsem mimo jiné našla barevnou rybišku :3 Bohužel nemám žádné mušle, všechny byly moc hluboko, nebo to v nich ještě žilo.

Pátek už byl opět věnován odpočinku. A pivu. Ach ti Češi.

V sobotu ráno jsme odjížděli. Cesta zpět byla... no, zácpy. A horko. Ale nechtělo se mi tak moc spát.

Oh my efin god, to je unnecesarily long... I am sorry :D

Fotky jsem nefotila jinak, když už jsem fotila, tak na mobil a to ještě v minimálním počtu. Všechny ostatní fotky fotil na zrcadlovku přítel, máme jich i tak docela dost, přes 500 nějak. Takže jo, dovolená super. Sem tam úmorné horko, ale teď jak to píšu tu je mnohem hůř, než v Chorvatsku, protože tam je alespoň fajn vzduch, tady nic moc. Užila jsem si volno, teď musím zase do reality. Pro mé léto to je teď vše, už žádnou dovolenou nemám, se budu flákat už jenom doma. A v práci. Tam se flákat ale nebudu. A v srpnu jdu na přijímačky na výšku, snad mi to vyjde. A dodělat si maturitu. Fuj. Poslední prázdniny, které jsem si chtěla užít, ale pořád mám tolik povinností ještě... x_x



(Přidala bych alespoň nějakou tematickou písničku, ale to bych nebyla já, takže tady máte random song.)

Road trippin'

11. july 2017 at 13:45 | Nauesin |  Deníček
Deníííííčkový zápis numero I don't even know.

Češi jedou do Chorvatska Starter pack ahahaa. Jo, takhle nějak to doopravdy vypadá.

Uffff, uklizeno mám, balit budu zítra. Jak jsem psala v minulém článku, přípravy na (opětovnou) cestu do Chorvatska jsou v plném proudu, zítra ve večerních hodinách se odjíždííííí~ Osobně si dlouhé cesty užívám asi tak stejně jako samotnou dovolenou, takže nějakých 10 a víc hodin v autě zvládám v pohodě. Jen jsem z toho celá rozlámaná, hlavně má zadnice si stěžuje. A taky fakt, že jedeme v noci a já se moc neprospím :D Ale co bych neudělala pro to, vypadnout na chvíli z téhle republiky a užít si zasloužený klid.

Moc se těším na večerní hodiny v Chorvatsku, na západy slunce, studené pití, moře, hlavně potápění v moři a chorvatské úzké uličky a zákoutí, jejich domečky, pobřežní krámky a zápach rybiny! :D (ne, ryby fakt nemusím, naštěstí to není tak hrozné :))A zmrzlinu, pizzu a celkově jídlo, které se liší od jídel u nás. Jako třešnička na dortu tu je fakt, že tentokrát nepojedu jen s rodiči, ale i s mou lepší polovičkou. Pokud přežiju to úmorné horko, (za předpokladu, že nebude nějak nehezky zrovna) tak si nemám na co stěžovat. Aaaaa vím že se furt opakuju, ale jsem opravdu dost hyped, u moře jsem nebyla dva... tři možná? roky. Diskutovalo se o tom, že se stavíme po cestě zpět na Krce, což je národní park, s vodopády u kterých se dá plavat :) Vlastně i pod nimi. jednou jsme tam byli, je tam krásně. A draze.

Už jsem se zmiňovala, jak moc se mi zdá Yasmine z Krewelly hezká? Ne? Tak tady to máte. :D Watch this she is so goddamn sexy. Get me a girl like this to make out with. ahahahaha. pls?

Zpátky budu... no, 21. bychom se měli vracet, ale hned po tom mám ještě další týden práci, tak nevím, kdy budu schopna se vrátit (ne že bych měla nějaké čtenáře, ale jen kdyby to někoho zajímalo :D)

(Kvalitní deníčkové zápisky jsou kvalitní deníčkové zápisky. I'm so sorry my life is not overly interesting.)

(random písnička, kterou jsem si pouštěla ráno. Enjoy.)


"Remember! Reality is an illusion, the universe is a hologram, buy gold, BYE!"

7. july 2017 at 20:03 | Nauesin |  Deníček
Shmebulock.
I've been watching Gravity Falls. Po roce. Jo, jsem strašná.
Bill. Bill is so evil. So amazing. I love him.

Plánuju "gijinku" na jeho osobu - cosplay. Já a cosplay, to je dlouhé povídání :D Tedy... jednoduše, nikdy nic nedokončím.
SNAD možná se pochlapím na příští AFko, vezmu si nějaké krásné sačko, košilku, klobouček... no, prostě bych mohla udělat gijinku Billa. Kdo víííí

Jak všichni víme, byly krásné dva dny "prázdnin", dva dny svátků, které jen málo kdo bere tak, jak by se brát měly a všichni se starají jen o dobu volna. Já byla v úterý v práci. Perný den. Přišla kontrola, která tam ztrávila asi 6 hodin, pomalu jsem si myslela, že tam začíná bydlet. (A čekala, kdy vytáhne tu bílou rukavici a začne s ní přejíždět po poličkách.) Přišlo zboží, všichni vykládali, já lítala z chlaďáku ke kase a na záchod uklízet a zase zpět. Do toho přijela cisterna, řešilo se spoustu věcí, všichni byli strašně tense a já toho po dvanácti hodinách měla plné zuby.

Tak jsem se sbalila ještě v tu půlhodinu, co jsem přijela domů, umyla se (seriously, mít povinně pevnou celou obuv na nohách 12 hodin... všichni v okolí jednoho kilometru od vás si musí nasadit kyslíkové masky, jakmile si ji sundáte) a vyfičela na vlakáč (tedy, můj drahý otec mě odvezl, děkuji moc.). Odjela jsem za svým přítelem. Dva dny jsme strávili nic neděláním. No. Skoro. Koukali jsme se, jak jsem výše zmínila, na Gravity Falls. Dokoukali jsme první sérii, kterou jsme začali zhruba ve stejný čas před rokem. Nějak jsme na show zapomněli, byli jsme moc zaneprázdněni jinými seriály a Overwatchem. A školou. Téměř jsme dokoukali sérii druhou, chybí nám nějakých 5 dílů. (Všem, kteří neviděli Rick and Morty nebo/a Gravity Falls vřele doporučuji, jestli-že nevíte, co s prázdninami) Dále jsme se ke 100% spokojenosti podívali na Moanu, film, který jsme chtěli oba už delší dobu vidět. Co říct k tomu... Frozen a Tangled měli dítě a to dítě se narodilo u moře. To je Moana. Tak či tak moc hezké, mírně předvídatelné, krásná animace. Fakt že jo. Oba jsme byli impressed tímto krabem a jeho sólem.


Ve středu večer v 8 hodin jsme si byli sednout na jazzík do jednoho pubu. hrála živá hudba a byla tam moc krásná atmosféra. Dala jsem si Polibek (moc chutný míchaný nápoj s Malibu a jahodovým džusem) a usrkávala jsem z přítelovany Pinaty. Haha. Cítila jsem se jako dáma. Not so much když jsme odcházeli, já v kraťasích, venku po dešti a málem jsem po cestě domů zmrzla~

Přípravy na dalekou cestu do chorvatska jsou u nás v plném proudu. Ačkoliv jedeme za 5 dní, máme téměř všechny věci nachystané :D Tady se někdo už nemůže dočkat.

I ordered Genji's shuriken-shaped Spinner na ebayi. Yes. That's right. Spinners are cancer and I want one nevertheless :)

No, odpočala jsem si, takže zítra můžu zase hezky zpět do práce :) ahahaha...

Electronic music is confusing.

3. july 2017 at 12:23 | Nauesin |  idk
I mean seriously, podívejte se na seznam žánrů a podžánrů elektronické hudby! :D

"Saying you like music is the same as saying you live because you breathe." - Nauesin 2017


Bláhově jsem si myslela, že bych se do toho mohla někdy hlouběji podívat, protože mám elektronickou hudbu ráda. Každý den nacházím písničky, které se mi z nějakého důvodu líbí, ale ještě jsem si v tom neudělala pořádek. Kdybyste se mě zeptali, co je to zrovna za žánr dané písničky, tak vám odpovím, že vážně nevím, ale že byste si ji rozhodně měli poslechnout.

Mě osobně se líbí žánry, které v sobě mají více bassů, jsou takové rychlejší, "drsnější" oproti "jemným" písničkám, žánrově třeba chillstep, který moc nemusím.

Happy Hardcore, Hardstyle, Future Bass, Big Room, D'n'B,... takové žánry mám moc ráda. Oproti tomu mě neoslovily například ten chillstep nebo třeba poměrně oblíbený trap, dokonce ani dubstep.

Ono samozřejmě taky hodně záleží na individuální písničce, i mezi neoblíbenými žánry se najdou výjimky. Stejně tak, jako v jiných žánrech hudby. Já poslouchám převážně rock/metal (přičemž opět některé podžánry mi jsou milejší než ostatní.) ale zároveň jsem schopna si užít popové písničky, country, jiné.


Recharge

2. july 2017 at 21:00 | Nauesin |  idk
In the world dominated by extroverts... it's hard being an introvert.

People don't understand.

I need to recharge.

After every social gathering.

Every social interaction.

I need to charge my batteries.

Batteries which keep me going.

Social activities are exhausting.

I need my alone time.

Wanting a break from seeing you doesn't mean I don't love you.

it doesn't mean I grew to be fed up with you.

No.

It just means I need to... yes, recharge.

I will miss you the next day, you bet.

And I will be ready for seeing you again.

People don't get it.

People who aren't the same as me don't understand.

Please just give me my alone time.

I'll come back, I promise.

Fresh and new.

Lovely as ever.

Thank you.

Memories framed

1. july 2017 at 16:19 | Nauesin |  I paint. Sometimes.

No. A tady to vše začalo.
Je to malba temperkama na plátně, čtverec, nevím velikost :D nějaká taková čtvercová A4.
Malovala jsem to před Vánocemi, jako dárek pro mého přítele.
Dlouho jsem přemýšlela, co namaluju.
Přemýšlela jsem, čím bych tak udělala radost. Chtěla jsem prvně namalovat Toothless, potom jsem to změnila na některého hrdinu z Overwatche, až jsem nakonec skončila u kočky.
Protože oba jsme milovníci koček. Kdysi jsem někde viděla malbu tohoto typu, jakože byl obryz nějakého zvířete a v něm úžasná krajina. Samozřejmě mnohem hezčí, než tady ta má.
Haha. Stromy jsou křivě, mraky mi daly docela zabrat, ale nestěžuju si.
Nos je ve tvaru ptáka, zvýrazněný obrys nohy a zad je pták druhý.
Něco málo blesků.
Chtěla jsem namalovat obraz, jenž by byl zároveň něčím personizovaný. No a tak jsem se snažila vybavit si jednu vzpomínku z léta před rokem, kdy jsme byli na RoG ve Svitavách, jeli jsme na ubytování, dali si sprchu a v tričku vyšli na terasu domu, ve kterém jsme byli ubytováni. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Byla noc, možná dokonce i ráno, bylo teploučko, mírný větřík vlál, na obloze bylo vidět nespočet hvězd, jelikož jsme byli mimo světla města, někde v kopečcích, lesech. z dálky se ozývalo hřmění, byly vidět blesky, mraky, které nás míjely obloukem, přesto byly dostatečně blízko, abychom je pozorovali. Nějaký takový pohled se nám naskytl. (což bylo to, co jsem se snažila zobrazit na plátně, no fotka bude vždy přesnější a vzpomínky taky) Blesky v mracích. Nádhera. Je bouřka, na jedné straně mraky, na druhé hvězdy na tmavé noční obloze a pořád je teplo, příjemný větřík a neprší. Po boku milovanoá polovička. Asi nikdy na to nezapomenu a obraz bude tu vzpomínku pořád připomínat :) No a o to mi šlo. Nepotřebovala jsem se vyrovnat malířům, jen jsem chtěla udělat radost.

A vyšlo mi to. Mojí rodině se to líbilo, jemu taktéž. Poznal, co to má být a já jsem za to ráda, to mi stačí.
Od té doby jsem od mamky obdržela několik přání obrazů do kuchyně a chodby a další obraz pro kolegyni v práci.
Oni si snad myslí, že umím malovat nebo co :D
No, nechci je zklamat. Budu se snažit.