June 2017

I wanna be where the people aren't.

30. june 2017 at 10:15 | Nauesin |  I paint. Sometimes.
Galaxyyyy~ because it's cool and hipster.

Ráda bych to naskenovala, ale můj skener se se mnou nebaví. Tak to dostanete pouze vyfocené.

Je to na takovém zvláštním formátu, to není ani A4, je to trochu větší, ale menší než A3.
Použité anilinky a bílý akvarel :) Už dlouho jsem chtěla zkusit něco takového, tak jsem vzala štětce do ruky a našla papír a protože jsem zrovna neměla při ruce počítač, hned se pracovalo líp! :D (je to smutné, ale počítač je zkrátka moc velká droga. A pokud si mám vybrat mezi kreativním tvořením a hraním her/sledováním seriálů, je jednoznačné, co u mne zvítězí.)

ani nevíte, jak dlouho mi trvalo, než jsem přišla na takový akorátní pattern a než jsem uklidnila barvy, aby se mnou spolupracovaly. Pořád se to do sebe vpíjelo moc a z těch barev vznikala taková nevzhledná matlanice, pořád to bylo mokré a byl to trochu pain :D Nejsem nějak moc zkušená s barvičkami, až teď mi došlo, že akvarely budou odpuzovat vodu, protože jejich složení obsahuje olej. Toho jsem tedy taky využila, pomohlo mi to vytvořit vcelku hezké vzorce :)

Až na některé části jsem s tím vcelku spokojená :D Není to umělecké dílo, ale já nejsem umělec.

K 28.6. 2017

28. june 2017 at 22:01 | Nauesin |  Deníček
Nom. Když už jsem si dala předsevzetí, že blog bude sloužit k deníčkovým zápiskům, mohla bych se do toho taky někdy vrhnout, že :D Vcelku se dneska nudím, tak why not.

My music taste is truly weird. Při psaní si pouštím toto (snad bych ani nedoporučila na odkaz klikat osobám mladším 18 let popřípadě... no, na vlastní nebezpečí. Přece jen ta dnešní mládež /lol/ je někde jinde.) a říkám si, co se s mým vkusem děje. Mám tu písničku vůbec brát vážně? Co to proboha poslouchám a proč se mi takříkajíc meme písnička líbí?! (poslechněte ten lyrics! :D) Eh, kdo ví. Poslední dobou poslouchám spoustu elektronické hudby. Pořád jsem nepřišla na žánry, které by se mi opravdu líbily. Vždy je to spíše pínička od písničky. Podle nálady, konstalace hvězd nebo god knows what.

Už jste někdy meli Mazagrande? Určitě jste viděli reklamu v televizi. (btw ta je docela dobrá a neotravná!)
Proč nesmíchat kafe s limonádou?
A proč vlastně ne?
Haha. Jo. Je to dobré. Jakožto milovník kávy jsem nemohla odolat a tak jsem jednu plechovku vyzkoušela. Je to možná trochu předražené, ale tomu se nemůžeme divit, že ano. Jako ochutnávka dobré. Ale asi bych to nepotřebovala mít nějak často. Chutná to přesně tak, jak byste si představili. Jako kafe smíchané s citronovou limonádou :D

Dala jsem se na poezii. Kecám.
Ne ale vážně. Skoro. Byla jsem v knihovně a nějaká záhadná literární síla na mne promluvila a našeptala mi: Poezie.
Jo, vždy jsem chtěla být ten typ člověka, co sedí na lavičce v parku a čte si potichu malou knížečku básniček. Mezi všemi těmi básníky, které člověk zná z literatury střední školy jsem ovšem uviděla dvě malé knížečky od Kryla. A protože já miluju Krylovy písničky, protestsongy, tak jsem si řekla why not. Půjčila jsem si Ostrov pokladů a Pochyby. Samozřejmě valná většina textů má co dočinění s tehdejším ne jen politickým děním, což dodává básním obtížnost, když člověk přesně nezná historické události. Zalíbila se mi jedna, kterou doporučuji přečíst c:

Po dlouhé době, kdy jsem nic nečetla jsem si taktéž z knihovny půjčila Tales of Mystery and Imagination od Poea (Poa?). Taková krátká knížka česko-anglická. Přičemž mě zajímá pouze anglická část (Poe byl týpek, což) a takovou "klasiku", Terryho Pratchetta a jeho Šňupec. Doufejme, že něco přečtu.


^ Dala jsem se do hraní Tery, zas a znova. Věc s MMOčkama se má tak - na zábavku dobré, člověk ztratí čas, ani neví jak. Ovšem vydržet u toho mi dělá značné obtíže :D Moje Duckness tady se netvářila moc nadšeně, když jsem ji fotila na Snap (I swear I am normal.) Musím říct, že Valkyrie jakožto nová classa v Teře se stala mou oblíbenou. A že jsem jich vyzkoušela už hodně. Je svižná, all about slashing a...
no, já už raději přestanu. Pro ty, kteří se neorientují ve hrách je tohle jako kdybych mluvila španělsky.

Aby těch her nebylo málo. Na STEAMU jsou slevy. Velké. A já dloooouho vyhrávala nad pokušením, až jsem neodolala a koupila si dáreček pro sebe, protože si to K*RVA zasloužím! :D eh, not really. Každopádně jsem teď hrdá majitelka Bioshock Infinite! Mám spoždění s koupí celé 4 roky od doby, kdy byla hra vydána, ale ona byla se 75% slevou za 7,5EUR! A to se vyplatí! Hrála jsem hodinu a půl dneska abych ji vyzkoušela a ještě jsem v příběhu ne moc daleko. Nicméně musím říct, že se mi líbí barevnost a celkově animace. Všechno ostatní ovládání je někdy mírně chaotické, některé nastavení jsem si změnila, aby mi to vyhovovalo. Podle recenzí je to nejen střílečka, ale taky feel train. I am ready to cry! :D


Nějak si neuvědomuju, že už mi od začátku prázdnin uběhl měsíc. Ještě mám dva. A já mám pocit, že za chvíli budou pryč stejně rychle a já nebudu vědět, kam se poděly.

Co se týče seriálů a filmů, moc jsem toho v posledním měsíci prázdnin nestihla. Pamatuju si, že jsem KONEČNĚ viděla Mob Psycho 100, anime, které bylo IN asi před rokem nebo jakou dobu. Zvládnuto v jeden den, vlastně jedno dopoledne. (To jsem výjimečně vstala brzo ráno)
Jak už jste si mohli všimnout dříve, shlédla jsem taky Thirteen Reasons Why. Re-watchla Rick and Morty 2.
Z filmů zmíním hlavně poslední Piráty, na kterých jsem s přítelem byla v kině. Nechci na ně psát "recenzi", ale jedno říct můžu: byli lepší, než ti předposlední a myslím, že dalších dílů se už snad ani nedočkáme (upřímně si myslím, že by to bylo lepší, než se snažit ještě něco vymyslet a byl by z toho totální propadák)
Podruhé jsem taky viděla The Imitation Game (česky Kód enigmy) a opět mě film přesvědčil, že Benedict je skvělý herec.

Poprvé jsem letos v létě byla plavat! Ne na bazéně, ale v jezeře c: Moc hezké to bylo. Krátké, ale hezké. Alespoň jsem mohla provětrat nové plavky~


Ode mě dnes vše, see ya.

Témata týdne

28. june 2017 at 20:20 | Nauesin

Strach z neznámého: "I'm scared."

...more to come

I'm scared.

28. june 2017 at 16:35 | Nauesin
Již naši předci přistupovali k neznámému s opatrností. Raději si rozmysleli, jestli opravdu chtějí vyjít z té jeskyně, z bezpečí rozdělaného ohně do černočerné tmy, ve které nic neviděli, ve které je něco mohlo zabít.

Všichni se bojíme.
Je to naše přirozenost.
Strach je jedním z prvních instinktů, které nás po dlouhá staletí drží na živu.
Strach je naprosto v pořádku.
Opatrnost je taktéž v pořádku.
Pud sebezáchovy funguje i v absurdnostech denního života.

Bojím se.

Bojím se, co bude dál.
Bojím se, že se o sebe nebudu schopna postarat.
Nevím, co mě čeká zítra, natož za pár let.
Nevím, jestli si najdu práci.
Bojím se neúspěchu, selhání.
Bojím se vstoupit do třídy plné neznámých lidí.
Bojím se lidí.
Bojím se udělat první krok.
Bojím se z kroku posledního.
Budoucnost je tak vzrušující.
Tak strašidelná.
Nevím, jestli budu dobrá přítelkyně.
Nebo dobrá manželka.
Nevím, jestli zvládnu být matkou.
Nemám zdání, jestli dostanu mou vysněnou práci.
Nechci umřít.
Co bude po smrti?
Nebe?
Peklo?
Nic. Prázdno.
Všichni se bojíme.
A to je v pořádku.
Pořád žiji.
Dokud dýchám, nevzdám se.
Zakopnu-li, postavím se zpátky na nohy.
Nebudu-li moct, požádám o pomoc.
Nebojím se.
Čelím strachu.

Jen.

Nesmím se vzdát. Nesmíme náš strach nechat nás potopit. Nesmíme mu dovolit stáhnout nás ke dnu. Máme na víc. Dokážeme nemožné. Jako lidská rasa jsme strachu ještě nepodlehli. Stále se suneme kupředu. My to zvládneme.


13 Reasons Why

25. june 2017 at 21:00 | Nauesin
Yup. Já už taky.

"You don't know what goes on in anyone's life but your own. And when you mess with one part of a person's life, you're not messing with just that part. Unfortunately, you can't be that precise and selective. When you mess with one part of a person's life, you're messing with their entire life. Everything. . . affects everything."



Všechno je jednou poprvé

18. june 2017 at 21:19 | Nauesin
a já zrovna přišla o panenství s prací.

Mluvím o reálné práci. No, brigádě. Která je ovšem stejně hodnotná jako full-time.
Rodiče si prostě řekli "No, živit tě do důchodu nebudeme," a šoupli mě do práce.
Ne, že bych tam šla nedobrovolně, spíše jen trochu nedobrovolně.
Už od svých 15 let mě lákala představa sama-sobě-si vydělaných peňazí a ještě pořád mě nepřešla. (To jsem tehdy ale neměla ani ponětí, co práce je. Pořád nemám)
Jen.
Jakožto nevděčné dítě svých rodičů si stěžovat musím, že ano. (Nebo to je čistě lidská vlastnost?)

Protože a jelikož žijeme v době v jaké žijeme a protože já ještě ke všemu žiju na místě, ve kterém se práce shání jen horko těžko, dohodila mě má rodná matka k sobě. Vzala si mě pod svá ochranná křídla a vzala si na starost mé zaučení.

Přesto mě nešetřili ani trochu. Byla jsem šoupnutá na dvanáctihodinovou směnu na čerpací stanici (česky jinak benzinka) nejmenované společnosti v nejmenovaném městě.
Dvanáctihodinovou.
Dvanácti.
Dvanáct hodin.
Celých.
Wow.
Není nic lehkého stát velkou část celé směny na nohou na ploše zhruba metr krát metr. A není ani nic lehkého tvářit se celou dobu společensky, na všechny se usmívat a ještě si hlídat peníze a kasu. Poprvé s takovými vymoženostmi pracuju a snad podruhé v životě jsem viděla peníze. (chrocht)

Byla jsem tam doposud dva dny, 24 hodin. První den - hrůza. Člověk vidí poprvé kasu, panikaří a ještě je donucený ze sebe dělat debila před zákazníky, kteří leckdy nejsou moc nadšení z toho, že je obsluhuje mladá děvčica, která nemá ani ponětí, co práce znamená. Naučila jsem se, jaké všechny tlačítka mačkat a co nemačkat a za první den jsem se už skoro stala expert na značky cigaret (poznámka autorky- tolik kuřáků na jednom místě v jeden den jsem ještě neviděla. Lidi, proč se zabíjíte a ještě za to platíte?!) a sazku. Občas jsem si odskočila a změnila povolání na uklizečku a skladníka.

Druhý den byl už poněkud lepší, už jsem nepanikařila téměř vůbec, až na situace, kdy lidi přišli s požadavkem, který jsem doposud neřešila. Kávičku rozdávat jsem zvládla s přehledem a s mamčinou pomocí. Oskenovat čárový kód taky. Jen ty cigarety mi stále dělají problém. Tolik druhů, tolik způsobů, jak se zabít. *smh*
Jen se za boha nedokážu donutit k "A naši kartičku máte?"

První den jsem vydělala 100Kč na dýškách a druhý den -30Kč (někdo udělal na kase chybu, kdo, to netuším. Asi 100 chyběla a moje dýška přišla vniveč.)

Nevím, jak dlouho tam zůstanu. Pořád doufám, že se dostanu na výšku a po prázdninách spíše zasednu do školních lavic. Dělat brigádu zároveň se školou by mě asi zabilo.

Každopádně dobrá zkušenost, jsem nehorázně unavená jak psychicky tak fyzicky, ale byly momenty, kdy mě ta práce docela i bavila.

Úvodní slovo

6. june 2017 at 21:26 | Nauesin
Opravdu jsem už ztratila ponětí o tom, kolik blogů jsem za sebou nechala ležet v troskách po pár měsících za celou dobu své blogové existence.

Chtěla bych dostat svůj /yet another/ nový start, začít pěkne od začátku. Doufám, že se mi s tímto blogem podaří to, co se mi ještě nikdy nepodařilo. Psát si deníček.

Vždycky jsem obdivovala lidi, kteří jsou schopni si deníček psát pravidelně každý den. Ptala jsem se vždy sama sebe, jestli je jejich život o tolik zajímavější než ten můj.

Každopdádně, slibované úvodní slovo.

Pro začátek bych se chtěla představit: Mé reálné jméno je natolik nudné a obyčejné, a proto bych ráda, kdyby jste mě adresovali jako Nauesin, mým dračím jménem.

Věřím, že můj reálný věk je vzhledem k tomu, že se pohybujeme na internetu, zcela irelevantní. Můj mentální věk se ovšem pohybuje podle situace někde mezi 10 lety uvzatého dítěte a 30 lety dospělého člověka, co má vzato, že od života už nemůže očekávat nic, co by ho překvapilo.

Ačkoliv ještě nejsem ani zdaleka natoli stará, abych rozdávala moudra, budu se o to na stránkách tohoto deníčku někdy pokoušet, prosím o prominutí.

Co se mých koníčků týče... nejsem nijako zajímavý člověk, opravdu. Spousta věcí mne rychle nadchne, leč delší pozornost si u mě udrží málo věcí. Nesportuji. Občas se pokouším o kreativní věci jako malování a kreslení, jednu dobu jsem byla zapálená do cosplaye, ta doba taky pomynula. Nikdy jsem nedokončila žádný cosplay. Ano, sleduji anime, leč v poslední době ne tak pravidelně, jako to bylo v dobách minulých. Koukám se na seriály, leč spoustu z nich jsem nikdy nedokoukala. Hraju hry. Nepovažuji se za "gamer girl", ale sem tam si něco zahraju. Už skoro rok jsem závislá na Overwatchi. Ráda čtu. Nebo bych to alespoň ráda řekla. Pravda je taková, že už dlouho jsem se nenehala do žádné knížky vtáhnout natolik, abych ji dočetla. Před lety jsem psala drabble a krátké povídky. Sebekriticky uznávám, že mi to šlo. Dnes už mě múza opustila. Zajímám se o psychologii, jak s žertem rádá říkám, chtěla bych se stát Hanibalem (jenže nikdo moje reference nechápe)

Mám ráda vonné tyčinky a svíčky. Mí rodiče si vždy stěžují, že jim zase hoří byt.

Může to znít jako strašné cliché, ale jsem denní snílek a beznadějný romantik.

Mám ráda hororové filmy a sci-fi.

Miluju bouřky, západy slunce a procházky klidným večerním městem.

Jsem introvert. Ráda pozoruju lidi, analyzuju je a naslocuhám jim. Nejsem však dobrá ve zpětné reakci.

Stále se učím, jak být zodpovědným dospělým.

Miluju kočky. Možná proto, že se s nimi dokážu ztotožnit. Do budoucna chci kočku a hada nebo gekončíka.

Myslím, že to by pro začátek stačilo. Ozvu se zase někdy :)