One mo(n)th in Germany

22. october 2018 at 14:29 | Nauesin |  Deníček
Zdravím všech 5 a půl čtenářů blogu! (haha)

Přicházím poněkud pozdě s dalším možná trochu větším updatem. Od doby, kdy jsem se ozvala naposled se toho stalo poměrně hodně. Úspěšně jsem dokončila přípravný kurz němčiny (říkám úspěšně, ale výsledky ještě nemám. Úspěšně spíše ve smyslu, že jsem neumřela.) závěrečným testem, oficiálně mi začal školní rok, navštívili mě rodiče, byla jsem na Oktoberfestu a dokonce i zpátky v ČR.

 

Winter is coming

23. september 2018 at 13:38 | Nauesin |  Deníček
Jako vždy se dostávám ke všemu pozdě a tak jsem až teď začala sledovat GoTko, spolu se spolužáky se koukáme téměř každý den na jeden či dva díly, momentálě se blížíme ke konci druhé série. Plus neumím vymýšlet nadpisy, takže... yeah there you go.

Počasí začíná být ovšem čím dál tím zimnější. Možná budu muset dokonce začít topit nebo co. Konec konců léto oficiálně skončilo a halloweenová horečka se blíží. Já se určitě těším na podzim, podzim je fajn. Jen halloween jde každoročně tak nějak mimo mě. Neukamenujte mě, prosím. Zkrátka a dobře nepatřím k těm hordám lidí, kteří šílí každoročně už od Vánoc, že bude Halloween. No a co že bude Halloween? Na párty nechodím, peníze za výzdobu neutrácím... jen tu svíčku si koupím, protože svíčky jsou super. Ale o Halloweenu jsem mluvit nechtěla :D

Jsem zpět s menším updatem.

Další týden uplynul a můj stesk po domově odplavila voda. Respektive, ano, vzpomenu si na domov, samozřejmě. Rodiče mě informovali, že Maxovi (mojí kočce) se po mně stýská, mňauká v pokoji a hledá mě. Hlupáček můj malý, chlupatý. Taky bych ho ráda brzo hugla. No na to si budu muset počkat do Vánoc.

On a happier note se začínají moje problémy řešit. Věci s bankou, o kterých jsem mluvila minule, jsem vyřešila, takže si budu moct střechu nad hlavou ponechat, yay! Dostala jsem taktéž konečně studentskou kartu, takže si od pondělí, až ji aktivuju, budu moct vyprat, (Ano, bůh ví proč jejich prádelna funguje na studentskou kartu a samozřejmě se za to platí, že ano. Nic není zadarmo. Ne v Německu, evidentně.) chodit do menzy na jídlo za studentskou slevu a jezdit busem zadarmo. Finally. Fucking finally.

Včera jsme se šli se spolužákama najíst do města. Skončili jsme v čínské restauraci, ve které jste zaplatitli 8 euro a mohli jste sníst, co jste chtěli. Samozřejmě jsem tam těch 8 éček nemohla projíst, ale na druhou stranu to byla příjemná změna oproti mé chlebové stravě, kterou jsem celé týdny provozovala. Trochu jsem se přiblížila k opravdovému jídlu. Na zpáteční cestě jsme si udělali menší trip po městě a já objevila další část Würzburgu, kterou jsem ještě neměla prozkoumanou. Zašli jsme dovnitř Gamestopu, čehož jsem poté litovala, protože bych to tam všechno nejraději skoupila. Cítila jsem se jako opravdový geek, fangirling nad vším. Taktéž jsme vešli do takového malého obchůdku, kde prodávali vše za jedno euro a tak jsem si koupila hrníček s jednorožcem, diář na příští rok a poznámkové lístečky. Spokojenost.

Co se školy týče, máme vybrané a zapsané předměty, máme sestavený rozvrh a ačkoliv není ještě celý, už teď vím, že budu mít v pondělky volno, takže prodloužený víkend každý víkend! ay! S kurzem pokračujeme neústupným tempem, příští týden ve čtvrtek píšeme závěrečný test, tak jsem zvědavá, jak dopadne. Do té doby ještě budeme muset napsat test na poslední lekci, což bude taky záhul.

Zároveň ve čtvrtek přijedou mí rodiče se za mnou podívat, tak doufám, že test nebude trvat moc dlouho, abych s nimi mohla strávit větší část dne. Už se docela těším, přivezou mi zimní oblečení, peřinu a kofolu :D Kofola mi docela chybí. Rodiče samozřejmě taky, haha. Ráda je tady provedu po městě.

have a random song

zase příště.

These Streets

15. september 2018 at 10:45 | Nauesin |  Deníček
Residenz Würzburg
A další týden uběhl.

Já pořád nemám vyřízené všechny papíry, které vyřízené být musí, jelikož mám pořád nějaké problémy. Z mojí banky si nedokáží brát peníze na nájem, z bankomatů mi jednou jde, pak zase nejde vybrat peníze a já se z toho asi zblázním. Jestli mě nevystěhují, bude to zázrak :D Pomalu začínáme řešit předměty na školní rok, píšeme stovky mailů, aby se to domluvilo. Světe div se, on existuje horší systém, než stag! Achjo.

Každopádně začínám dostávat takové různé a zvláštní pocity. Na jednu stranu jsem š'tastná, že tu jsem, na druhou stranu mi začíná chybět Česko. Docela mi chybí čeština, ačkoliv jí každý den mluvím s kamarády. Ale prostě pořád nedokážu setřást pocit, že nejsem doma. Pravděpodobně to za delší dobu opadne, možná to neopadne nikdy. Kdo ví. Docela se začínám těšit na návštěvu svých rodičů za 2 týdny. Na to, jak na ČR nadávám většinu času, mi ten rodný státeček začíná chybět. Nikdy jsem nebyla jedna z těch lidí, co mají sny, že se odstěhují do zahraničí, do Anglie a tak. Nějak nemám takovou potřebu, ačkoliv bych mohla, že ano. Nikdy jsem to ale neplánovala, odstěhovat se chci tak maximálně z Ostravska, protože práce je málo a přibývat jí taky nebude.

To neberte, že si stěžuju nebo něco, opravdu jsem tady ráda a každý den ve třídě mi připomíná, že v tom nejsem sama. Je něco kouzelného na tom, sedět ve třídě plné lidí z různých krajů Evropy a nejen té. Máme tam lidi z Korei, jednu holčinu z USA a jiné lidi z Asie a všichni (ne)umíme němčinu úpně stějně, ale všichni se snažíme, jak můžeme, spousta lidí kombinuje němčinu a angličtinu, ruce a nohy, tak, jak jim to jde se domluvit. Všichni originálně mluvíme jinými jazyky, česky, francouzsky, anglicky, italsky, španělsky... ale všichni spolu vycházíme dobře, myslím si. za to, jak mluvit neumím, se mi nikdo nesměje, všichni jsou tady dosti milí, jak jsem se zmiňovala. Začínám dostávat takový pocit, že mi je všechno jedno, začínám si říkat, proč jsem se vlastně bála mluvit. No a co, že řeknu něco blbě, hlavně, jak mi ostatní porozumí. Myslím si, že za těch pár měsíců pobytu, pokud se nějak výrazně nezlepším, což si nemyslím, odjedu minimálně s tímto zjištěním a lepším pocitem. Alespoň v to doufám.

This city I live in
Is far from home
yet I keep believing
I'll make it my own.
-Nauesin
 


Döner macht schöner

8. september 2018 at 10:13 | Nauesin |  Deníček
5 dní uplynulo a já se opět hlásím s nějakým tím updatem, kdyby to náhodou někoho zajímalo.

Pomaličku se začínám přizpůsobovat životu v jiném městě a jiném státě, ačkoliv jsem zde zatím jen tak málo. Po prvnotním šoku z prvního dne a cesty sem, která, jak se všichni shodneme, byla velmi náročná, jsem se začala rozkoukávat, ačkoliv jsem na to moc času neměla.

Hned druhý den jsme zamířili do školy, ačkoliv ne tak úplně. Samotná škola začíná až v polovině října, no my se přihlásili na jazykový kurz, který se koná v září. Čemu jsme ale už nevěnovali takovou pozornost, byl fakt, že se to jmenuje intenzivní jazykový kurz a to ještě z nějakého důvodu. Druhý den nás tedy rozdělovali nejprve do skupin podle úrovně. Takže jsme si všichni sedli do počítačové učebny a 45 minut vyplňovali online test, který byl podle mého docela dost těžký. Každopádně jsem se další den ráno dozvěděla, že mě zařadili do skupiny B2-1, což by mi docela vyhovovalo. Ten den nás jedna milá paní provázela po okolí, ukázala nám menzu, knihovnu a další důležité budovy. Cestou zpátky, ačkoliv to bylo spíš tak na přesně opačnou stranu jsme se zastavili do Lidlu pro nějaké ty potraviny. Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli, že nechceme dávat ty šílené pálky za autobusy, rozhodli jsme se chodit pěšky. Omyl. Velký. Tahali jsme se s těžkýma taškama další tři kilometry zpátky na koleje. Celkově jsme ten den ušli pěknou tůru.

Pro ten den jsme měli pohov a tak jsme ho využili na slastné nicnedělání. Se spolužákem jsme pak večer strávili koukáním na Vikingy. Další den, ve středu, jsme tedy zdárně každý nastoupili do jiné skupinky na kurz a měli první hodinu. A když říkám hodinu, myslím tím 4 s 15 minutovou přestávkou. Jak jsem říkala, s tou intenzitou si nedělali srandu. Za tři dny jsme stihli probrat celou jednu kapitolu z knížky, kterou jsem si taky musela jít koupit.

Ke svému překvapení jsem později zjistila, že pokud zvládneme závěrečný test kurzu, dostaneme certifikát potvrzující naši úroveň. yaay! alespoň mám důvod se snažit

Ráno na 9 směr kurz, v 1 zpátky domů pěšky z kurzu a po něm vyřizovat papíry, které ještě na vyřízení zbývají a večer malý maraton Vikingů byl v podstatě celý můj týden. Včera jsme si ale udělali takový menší výlet po městě, opět pěšky (z cen lístků na autobus byste si asi sedli na prdel), který se ovšem prokázal býti zbytečný, jelikož všechny radnice a ostatní budovy, které jsme měli navštívt už stačili zavřít. No, alespoň jsme našli takový hezký nerdský, weaboo obchůdek s mangou, yu-gi-oh kartičky, pop figurkami a jinými krásnými předměty, které na nás jsou stejně moc drahé, než abychom si něco koupili (30 EUR za pop figurku) Podívaná to byla ale hezká, procházka taky. Město se mi osobně velmi líbí.

Zatím musím říct, jsem nenarazila na jediného nepříjemného člověka. Nevím, čím to je, ale jsou tady velmi milí. Plus auta zastavují na přechodě, ještě dřív, než já si jich vůbec všimnu, že přibrž'dují a to je pro mě prostě nepochopitelný koncept, jelikož u nás by mě každý přejel, takže člověk stojí nějakou tu dobu před přechodem, než se někdo uráčí zastavit.



24 hodin vzhůru a 13 hodin na cestě aneb první den v Německu

3. september 2018 at 22:17 | Nauesin |  Deníček

Název mluví za vše, myslím si.

Úspěšně se hlásím z prvního, začátečního dne mého erasmovského pobytu v Německu. Cesta byla dlouhá a náročná. Po namáhavém balení kufru mě rodiče večer hodili v 6 hodin na vlak, kde jsme se setkali s ostatníma na nádraží. Prohodili pár slov, zavtipkovali a s příjezdem vlaku jsme se rozloučili, tatínek mi pomohl dostat kufr do vlaku a další (ne moc ochotný) pán ve vlaku, za doprovodu popruzeného "co v tom kufru táhnete" protože, admittedly, byl těžký jak sviň. Polovinu cesty jsme se se spolužačkou nedůvěřile dívali na naše velká zavazadla visící nám nad hlavou na poměrně nestabiln vypadajícím železu. Strávili jsme 3 a půl hodiny ve vlaku z Ostravy do Prahy. Měli jsme spoždění, naštěstí bylo jenom 15 minut. Na hlavák jsme dorazili po desáté hodině večerní a v té chvíli začla ta pravá sranda.


Where to go next